Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Ondřej SoukupHrají:
Zdeněk Svěrák, Andrej Chalimon, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stella Zázvorková, Ladislav Smoljak, Irina Bezrukova, Silvia Šuvadová, Lilian Malkina (více)Obsahy(1)
Laskavá komedie o muži, který se domníval, že už nemůže být hůře a netušil, že právě prožívá nejkrásnější chvíle svého života. Františkovi už prošedivěly vousy. Kolja ještě nedosáhl školního věku a setkali se díky tragikomické životní situaci. Ti dva zůstali nakonec sami.Starý mládenec a kluk, kteří si navzájem nerozumějí a to ve všech směrech. Čeká je dlouhá a složitá cesta za úsměvem a láskou... (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (744)
Nádherný filmový zážitek. Ano, uznávám je to přesně ten typ příběhu, který vysloveně volá po úspěchu a ocenění, ale když se to umí natočit, nemohu říct ani popel! A to se přesně pánům Svěrákům povedlo. Jsem velkým fanouškem filmů Zdeňka Svěráka, ten jeho decentní humor je přenádherný a takový umí vytvořit jen on. Jeho syn zdědil po tatínkovi dosti talentu a považuji ho za nejlepšího současného režiséra. Ačkoliv jsem film viděl až dlouhých 12 let po jeho vydání, tak myslím, že neztratil nic ze svého kouzla. Nedivím se, že snímek byl oceněn Oscarem a jsem hrdý, že český film se dočkal i svého porevolučního Oscara a dokázal všem, že i v dnešní době se u nás vyskytne kvalitní film a ne jen samé paskvily. Kdo neviděl, tak mi nezbývá než tenhle krásný, dojemný a smutný příběh všem doporučit...... ()
Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. ()
96% - Jedna hvězdička za holywoodskou režii, druhá za hudbu, třetí za kameru, střih, a výpravu. Čtvrtá za všechny hrece kromě Z. Svěráka. Ten si totiž zaslouží samostatnou pátou. Za silný příběh ve scénáři, a taky za herecký výkon. Náhodou jsem violoncellista, a musím vyseknout Svěrákovi velkou poklonu za to, že za cellem vypadal velmi přirozeně a věrohodně (ne jak Tříska s houslemi), dokonce lépe, než leckterý student konzervatoře. Na cello ve filmu opravdu hrál, jen místama je slyšet, i vidět playback, ale levá i pravá ruka ví přesně, co a jak. To je fakt rarita. Pan učitel Mirko Škampa, který ho kvůli filmu učil prohlásil, že má větší talent, než většina jeho žáků. Prostě Kolja je bezva. Kdo říká, že je to kýč, může mít pravdu, co já vím. Pak tedy chci víc takových kýčů! ()
Vykalkulovanost? Ne - jen člověk, který respektuje řemeslo a přesně dávkuje sentiment (co je na něm špatného?), dojetí a humor. Přesným dávkováním myslím, že nikdy nepřekročil hranici přeslazenosti. Skvělý Svěrák, Vetchý, Šafránková a co se týče malého Chalimona tak spíše skvělá práce Svěráka režiséra. Navíc jsem jako Čech hrdý na úspěch českého filmu ve světě (Oscar, Zlatý glóbus, hlavní cena v Tokiu), který byl pak zúročen i při českých cenách - Český lev za film, režii, střih, scénář a pro Šafránkovou a Chalimona, nominováni byli Svěrák, Vetchý, Zázvorková, hudba (té jsem to dost přál), zvuk a kamera. ()
Po novém zhlédnutí tohoto notoricky známého filmového příběhu se nemůžu ubránit dojmu, že Svěrák už nikdy nepřekonal OBECNOU ŠKOLU - viděl jsem všechny jeho filmy, a ačkoli je mám rád, kvalit jeho celovečerního debutu prostě nedosahují. KOLJA je rozhodně velmi pěkný film, který člověka chytne za srdce univerzálně srozumitelným příběhem, krásnou kamerou Vladimíra Smutného a typickým svěrákovským humorem, ale po mém soudu je zde až příliš chyb a nedostatků, který celkový dojem snižují (věková blízkost Zázvorkové a Svěráka, která brání tomu, aby mohla být jeho filmovou matkou, spousta přehlédnutých moderních detailů, které se dostaly do mnoha záběrů a kazí celkovou autenticitu - za všechny budiž jmenován nepřehlédnutelný žižkovský vysílač v úvodní scéně, který byl dokončený teprve v roce 1992; vyloženě debilní mimochodem shledávám scénu, v níž Louka při zběsilé jízdě přejede železniční přejezd - na červenou a v autě z bakelitu, pochopitelně bez dětské sedačky - radši nedomýšlet, jak by taková do nebe volající nezodpovědnost dopadla, kdyby to ten idiot nestihl). Za sebe si i vzpomínám, že když jsme na tom byli tenkrát se školou v kině, nějak mi už jako dítěti nešlo do hlavy, co ty ženské na Loukovi vidí, a stejný dojem mám i po letech - nemůžu si pomoct, ale Svěrák mi jako sukničkář typově vůbec nesedí. Stejně tak u mě několik filmových vtipů vyznívá naprázdno - ne vše se prostě povedlo, resp. ne vše mi sedne, ale možná je to jen tím, že už jsem ten film viděl tolikrát. Za mě 4 hvězdy, doprovázené nově probuzenou nostalgií teď hned vidět aspoň pár dílů JEN POČKEJ, ZAJÍCI! ()
Galerie (28)
Zajímavosti (100)
- Autor námětu, filmový historik Pavel Taussig, vzpomínal, že si věděl o "podobných fingovaných rusko-českých svatbách, několik případů jsem znal z okruhu známých. Zajímavá byla například jedna estonská Židovka, krásná a atraktivní žena. Také měla dítě, chlapce. Přes fingovaný sňatek s Čechem a zájezd na Západ se i ona snažila dostat do Izraele. Začal jsem si představovat, co by se stalo, kdyby odjela, nestačila se předtím s tím mužem rozvést, anebo se jí dokonce z nějakých důvodů nepodařilo vzít s sebou synka. Byla by to pěkná polízanice, říkal jsem si, ale i pěkný námět na film. Je to ovšem modelová situace, nic nového. Známe ji už z Chaplinova Kida. Dospělý hrdina a malý opuštěný chlapec, outsider." (NIRO)
- Pavel Taussig komentoval odlišnost výsledku od svého původního námětu: "Vytvořil jsem kostru příběhu, ale hlavního hrdinu jsem viděl jinak. Výsledné dílo patří Zdeňkovi a Janu Svěrákovým. Zdeněk Svěrák stvořil Františka Louku, dal mu profesi, povahu, vstřícný vztah k žená, způsob oblékání, svou postavu i tvář, prostě všechno. Podobné je to i s celkovou atmosférou příběhu. Je to jako když na stavbu dovezete cihly, písek, vápno a stavitel z toho všeho postaví krásnou stavbu." (Zdroj: ČSFD)
- Kolja byl v roce 1996 nejnavštěvovanějším snímkem v českých kinech. Vidělo ho 895 492 diváků, kteří utratili za vstupné 30 285 263 Kč. (cinema_cz)
Reklama