Operace mé dcery

Stanislav Rudolf si za to může sám, neměl neherce Harapese chtít do hlavní role, nemusel mu zpackat skvělý scénář. Bohužel Šulcová se, snad z kolegiality, k baletnímu mistru přidala a předvedla svůj zřejmě nejhorší herecký výkon. Vše kompenzují skvěle obsazené a tudíž i zahrané role lékařů. Mou osobní třešničkou na dortu je rozbitý ret největšího filmového slizouna Jana Přeučila, na tuto scénu bych se vydržela dívat hodně dlouho a tak ode mě dostává svoji samostatnou hvězdičku. (18.08.2018)

Vlastimil Harapes nehraje, ale pěkně vypadá. Klára Pollertová s vizáží, že má smrt na jazyku se maskérům povedla. Příběh je citlivě natočený a situace, do které se dostal otec Mileny, byla dramatická a uvěřitelná. Za zmínku stojí také tým lékařů a jejich profesionální nasazení při snaze o záchranu života. A co mě přilákalo před obrazovku? Působivá a dojemná hudba Petra Hapky umocňující sílu příběhu. (18.12.2023)

Operaci mé dcery beru jako dvojče filmu Den pro mou lásku, ale mnohem propracovanější a dějově plnější. Příběh s až detektivní zápletkou o hledání příčiny jedné nelehké životní situace. Tato hezká záležitost nám říká, že srdce, cit a láska k dítěti jsou víc, než jen prostá biologická identita. Závěrem musím připomenout melancholickou Hapkovu klasiku, co mne vždy příjemně oblaží. (20.10.2013)

Trestuhodně promarněný film. Ačkoliv je zápletka na úrovni jednoho dílu Ordinace v růžové zahradě, správným uchopením to mohlo dopadnou skutečně nezapomenutelně. Herecky nezvládnuté nejen ze strany nepochopitelně předabovaného Harapese, ale i třeba od Jany Šulcové. Z pohledu diváka se film dvakrát láme. Úvodní pasáž s rogaly a přestavování rodinné situace je možná trochu nudný, ale bavil mě. Okamžikem nehody přichází lékařská pasáž, která je asi nejlepší částí filmu, má výbornou atmosféru i spád (i díky Kodetovi a Kačerovi) a končí někde kolem místa, kde se Michal Pavlata jde s pugétem karafiátů podívat na Pepu. Tam ve změti zbytečných flashbacků herci úplně ztrácejí půdu pod nohama a film bředne až k happy endu, který je sladký jako úsměv Kláry Pollertové. Právě ve třetí části ztrácí Operace mé dcery téměř vše, co se v prvních dvou povedlo vybudovat. Škoda. (31.08.2017)

Zatímco natalita romské populace dosahuje závratných výšin, pročež mají doma veselo a případné ztráty (způsobené drobnými chybkami při výchově) jsou povoleny, upracovaný člen menšinového etnika se v potu tváře zmůže z pozice předka na zadka sotva jednoho. Když už se mu tato nehoda stane, zcela přeláme žebříček hovnot a je jednou provždy odsouzen ku strachu. Právě na tuto strunku mi udeřila harafenka i její spektakulární herecký majstrštyk. Pravda, také mi přijde zvláštní, že dcera vlastní pokožku podivného odstínu a mluví plynně Malajsky, já však nejsem nějaká vykroucená slečinka, která šermuje kabelkami s Květou Fialovou, takže drobné nesrovnalosti bohorovně přehlédnu.... (13.10.2013)