Operace mé dcery

Harapes je možná dobrej brejking performer, ale sledovat jeho herecký výkony je pro mě doslova utrpení. A to snad akorát jeho postava v celym filmu byla aspoň trochu zajímavá. Nechápu, koho napadlo obsadit ho do hlavní role. Navíc ostatní (rozhodně mnohem lepší) herci jako Kačer nebo Kodet nějak neměli moc, co hrát. Pro mě je to tak na rozmezí 2-3 hvězdičky, ale kvůli baleťákovi se tentokrát přiklonim k nižšímu hodnocení. (04.04.2010)

Vlastimil Harapes nehraje, ale pěkně vypadá. Klára Pollertová s vizáží, že má smrt na jazyku se maskérům povedla. Příběh je citlivě natočený a situace, do které se dostal otec Mileny, byla dramatická a uvěřitelná. Za zmínku stojí také tým lékařů a jejich profesionální nasazení při snaze o záchranu života. A co mě přilákalo před obrazovku? Působivá a dojemná hudba Petra Hapky umocňující sílu příběhu. (18.12.2023)

Vynikající rodinné drama televizemi opomíjené a je to škoda. Tento příběh se může kdykoliv a komukoliv z nás stát. Štěstí rodiny je přerušeno autonehodou a vážným zraněním dcery. Milující otec ve snaze ji pomoci se dozví, že její biologický otec vlastně vůbec není. A tak se rozehrává dramatická linka o vině, soucitu, porozumění, odpuštění a hlavně o záchraně dívky s chutí do života. Po celý film by se napětí dalo krájet a soucit diváka nenechá chladným. V 80. letech byla takováto témata velmi častá a tento snímek je jeden s těch povedených. Myslím, že má co říct i v dnešní době. (07.07.2014)

Zatímco natalita romské populace dosahuje závratných výšin, pročež mají doma veselo a případné ztráty (způsobené drobnými chybkami při výchově) jsou povoleny, upracovaný člen menšinového etnika se v potu tváře zmůže z pozice předka na zadka sotva jednoho. Když už se mu tato nehoda stane, zcela přeláme žebříček hovnot a je jednou provždy odsouzen ku strachu. Právě na tuto strunku mi udeřila harafenka i její spektakulární herecký majstrštyk. Pravda, také mi přijde zvláštní, že dcera vlastní pokožku podivného odstínu a mluví plynně Malajsky, já však nejsem nějaká vykroucená slečinka, která šermuje kabelkami s Květou Fialovou, takže drobné nesrovnalosti bohorovně přehlédnu.... (13.10.2013)

Na předlohu Stanislava Rudolfa si velmi dobře vzpomínám. Někdy během puberty jsem ji vylovil z rodinné knihovny, začal ji číst a celý den ji neodložil. Kvůli / díky příběhu mladé dívky na mě ohromně zapůsobila a o některých krvavých situacích se mi zdálo tak intenzivně, že jsem od té doby žádnou další Rudolfovu knihu do rukou nevzal. Ale prý můžu být klidný, o nic jsem nepřišel. Film se mi líbil s jednou jedinou, ovšem celkem podstatnou výhradou, a tou je obsazení hlavní role. Vlastimil Harapes by zkrátka neměl hrát nic jiného než bezcharakterní slizké vykuky, protože ty jediné jsem mu schopný věřit. Jo, takhle obsadit třeba Františka Němce, to by byla úplně jiná káva... Škoda. Jinak jsem byl ale spokojený, obzvlášť se mi líbilo charismatické doktorské duo Jan Kačer a Jiří Kodet. Tři a půl. (20.10.2013)