Operace mé dcery

Dramatický příběh je adaptací románu spisovatele Stanislava Rudolfa. Snímek nepatří k těm stále reprízovaným a to je možná škoda, protože jde o příběh ze života. Příběhy ze života mají pařád jistou váhu. To, o co jde ve filmu, se může klidně stát každému z nás. Nikomu bych to ale nepřála. Vlastimil Harapes ukázal, že je nejen vynikající tanečník a baletní mistr, ale i dobrý herec, který může dostávat role v dramatických filmech. Je velmi příjemné ho vidět také ve filmu. (02.12.2008)

Příběhy ze života zasazenédo lékařského prostředí patřily v osmdesátých letech k oblíbeným. Dnes se k ním televize občas vracejí. Tento snímek nepatří k těm častěji promítaným, přesto jej považují za dobrý. Harapes v několika filmech přesvědčil, že není jen vynikajícím tanečníkem, ale že dokáže zahrát i charakterní a dramatické role. (20.06.2006)

Zatímco natalita romské populace dosahuje závratných výšin, pročež mají doma veselo a případné ztráty (způsobené drobnými chybkami při výchově) jsou povoleny, upracovaný člen menšinového etnika se v potu tváře zmůže z pozice předka na zadka sotva jednoho. Když už se mu tato nehoda stane, zcela přeláme žebříček hovnot a je jednou provždy odsouzen ku strachu. Právě na tuto strunku mi udeřila harafenka i její spektakulární herecký majstrštyk. Pravda, také mi přijde zvláštní, že dcera vlastní pokožku podivného odstínu a mluví plynně Malajsky, já však nejsem nějaká vykroucená slečinka, která šermuje kabelkami s Květou Fialovou, takže drobné nesrovnalosti bohorovně přehlédnu.... (13.10.2013)

Vynikající rodinné drama televizemi opomíjené a je to škoda. Tento příběh se může kdykoliv a komukoliv z nás stát. Štěstí rodiny je přerušeno autonehodou a vážným zraněním dcery. Milující otec ve snaze ji pomoci se dozví, že její biologický otec vlastně vůbec není. A tak se rozehrává dramatická linka o vině, soucitu, porozumění, odpuštění a hlavně o záchraně dívky s chutí do života. Po celý film by se napětí dalo krájet a soucit diváka nenechá chladným. V 80. letech byla takováto témata velmi častá a tento snímek je jeden s těch povedených. Myslím, že má co říct i v dnešní době. (07.07.2014)

Rozhodná chvíle. Žít nebo zemřít? Zapomenout a odpustit? Zahodit všechno, co ještě nedávno mělo smysl? Stejnojmenný román Stanislava Rudolfa nabízí zamyšlení nad tím, co všechno je člověk schopen obětovat, aby zachránil život druhých a ukazuje, že hranice mezi dobrem a zlem není tak zřetelná, jak si myslíme. Bohužel, film utrpěl povážlivé trhliny, když byl do hlavní role angažován Vlastimil Harapes (proč ne rovnou František Němec?) a jeho hysterický styl. Zvýraznění některých nežádoucích – komických – prvků (postavy Jiřího Kodeta, Dagmar Čárové a Michala Pavlaty) filmu spíše uškodilo. Ovšem způsob, jakým byla zachycena obětavá a namáhavá práce lékařů, vesměs špičkových odborníků tehdy stále socialistického zdravotnictví, zasluhuje bezvýhradnou pozornost a úctu. (08.08.2019)