Režie:
Jan SvěrákScénář:
Zdeněk SvěrákKamera:
F. A. BrabecHudba:
Jiří SvobodaHrají:
Jan Tříska, Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Rudolf Hrušínský, Irena Pavlásková, Ondřej Vetchý, Daniela Kolářová, Eva Holubová, Rudolf Hrušínský ml. (více)Obsahy(1)
Veselá, zvuková, barevná, česká a hezká komedie režiséra Jana Svěráka... Laskavá komedie Obecná škola je celovečerním debutem režiséra Jana Svěráka, který na sebe upozornil už absolventským filmem z FAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci, za kterého získal studentského Oscara. Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí a pochopením pro lidské slabosti. Vytvořil také jednu z hlavních rolí, postavu podle svého vlastního tatínka. Děj se odehrává v jedné chlapecké školní třídě na pražském předměstí v prvním roce osvobozené vlasti. Tato třída přivede učitelku Maxovou k nervovému zhroucení a místo ní nastoupí přísný a záhadný učitel Igor Hnízdo, údajný hrdina vojenských akcí. Je to ovšem dost možná jen hochštapler, jehož účast v bitvách druhé světové války je sporná. Nesporné je však jeho vítězství v boji s pátou třídou. Chlapci ho obdivují a věří v jeho nevinu i při choulostivém obvinění... Klíčová postava příběhu, učitel Igor Hnízdo, byla slavným comebackem Jana Třísky po třináctiletém exilu. V dalších rolích se setkáte s Libuší Šafránkovou, Rudolfem Hrušínským, Ondřejem Vetchým, Danielou Kolářovou a Evou Holubovou. Ve filmu uvidíme i několik českých režisérů – Irenu Pavláskovou, Jiřího Menzela a Karla Kachyňu. K vyznění filmu přispěla i znamenitá kamera F. A. Brabce. V roce 1992 byl snímek nominován na cenu Americké filmové akademie, známého Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (755)
Tenhle film mě míjel všemi směry, to se musí uznat, ale nakonec jsem si na něj čas udělal a podíval se na něco, co mě doslova uhranulo na celém těle. On nakonec ani není důvod, když se v tom objeví Svěrákův tandem, je většinou o zábavu a kvalitu postaráno a stejný problém je právě v Obecné škole. Těm klukům je v tomto příběhu opravdu co závidět. Já teda závidím, to příjemné blaho, bezbolestné blbnutí, pouštění raket do vesmíru, to všecko, jak to nádherně začíná a jak Svěrákova role tvrdí: "Ti budou mít nádhernou budoucnost, co?" nakonec utlumí komunistická fašinérie a já začnu opět přemýšlet nad tím, zdali bych si chtěl užít takové mládí jako ti kluci tady, a popravdě? Chtěl, vlastně proč ne, furt je alespoň na co vzpomínat. Teď si maximálně vzpomenu na to, kdy jsem k čemu napsal jaký komentář, ale takové mládí, tomu můžu jenom a pouze závidět. Celý film je tak hezký, až je to zvláštní jak rychle a bezstarostně uteče. Naprosto stejně jako to dětské mládí. --- Rodiče, kteří chtějí vidět Idiota, nechť se dostaví do ředitelny. ()
Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. ()
Třicet let od natočení filmu jsem schopen se k němu vyjádřit...záměrně nadnesené, ale Ty to jistě chápeš, že? Krásné. Atmosféra dnes již vlastně nenapodobitelná. Režie s asistentem, kterého nezaplatíš, přirozený zápal nebo-li tvůrčí entusiasmus a srdce. Vše je zde znát a prakticky mne baví každá scéna. Politické bezčasí Československa, kdy se republika rozhlížela s vyděšenýma očima, a zoufale koukala po někom, kdo by jí zrovna teď ochránil...Součkova prezentace postavení republiky (onen Most při polévce) v této době, je nezpochybnitelná, stejně tak závěrečný proslov učitele Hnízda při scénce svých žáků...o práci a nadšení, že ta naše republika v srdci Evropy může být příkladem...ale to už je dnes všechno pryč. Raději si užívám nádherně vyobrazený dětský svět v nejčerstvějším poválečném období, tu naději, jež byla nakonec rudě...krvavě...ubita. Také toho Dvořáka a jeho kousek z Novosvětské, kdy vlak projíždí překrásnou českou krajinou. Jedinečný film, jak o období, o kterém vypráví, tak v rámci doby, ve které byl natočen. Já osobně děkuji. ()
"Kdo z rodičů chce vidět Idiota, nechť se staví v ředitelně." To je zajímavé, jak mají školy stejně obsazené ředitelny. Já tedy navštěvuju Obecnou školu celkem rád, nejednou jsem tam hledal ztracené kruhy či blatníky, olizoval zábradlí a učil se chlapáctví od Igora Hnízda. Stejně tak mě bavily tatínkovy názory na politiku, hypochondr Plíha či lstivý pan ředitel. Na tuto školu se zkrátka chodilo za trest, ale já jsem moc rád, že jsem mohl být přítomen tomu, jak si ji Igor Hnízdo vybral ke středověkému trestání. ()
Úprimné ,,svěrákovské" emócie vyrážajúce z priemerného deja tej pravej československej filmovej nudy. Zároveň ide chvíľami o príjemný film z nášho prostredia a Jan Tříška predvádza v úlohe svojrázneho učiteľa obdivuhodný výkon, ale existujú omnoho lepšie aj keď nie ,,naše" filmy, ktoré sú maximálne nedocenené a starnú kdesi v zaprášenom kúte filmových archívov - to jest, skromný názor človeka, ktorý sa nevie až tak bytostne vžiť s trápnym československým ,,zaostalým" pohľadom na vec. PS: Neuveriteľne krásna orchestrálna hudba, ktorá mi pripomínala Morriconeho hudobné sekvencie a vedela som si ju skôr predstaviť pri nejakej sentimentálnej americkej drámičke než v československom filme :-) ()
Galerie (40)
Zajímavosti (90)
- Režisér Jan Svěrák vzpomínal na zážitek spolupráce s Janem Třískou (Igor Hnízdo): "Táta říká, že jeho skutečný učitel byl opravdu takový, jak ho Tříska hraje, jen ještě psal knížky pro děti. (...) Chtěli jsme pro roli učitele Hnízda někoho s prvky světáctví, což Tříska díky své emigraci měl. Navíc vnesl do toho našeho Zapadákova, kde jsme ještě neuměli moc pracovat, vrcholnou profesionalitu, připravenost a nasazení. Každé ráno běhal kolem hotelu, aby byl v kondici, a žasl, že si osvětlovač na place klidně čte noviny. Dokonce chodil tři měsíce do houslí, aby na ně věrohodně zahrál Hranice vzplála tam na břehu Rýna." (NIRO)
- Ve scéně, kdy se spolužáci Čejka (Radoslav Budác) a Souček (Václav Jakoubek) chystají skočit z mostu na jedoucí nákladní vlak, jsou ve vagonu pod nimi celkem tři hromady písku. V dalším záběru jsou však už jenom dvě hromady. (DexMASTER094)
- Roli ředitele školy (Rudolf Hrušínský) měl původně ztvárnit herec Marián Labuda, ten však nabídku odmítl kvůli jinému natáčení. (MTHRFCKR)
Reklama