Obecná škola

Kdo by neznal legendárního učitele Igora Hnízdo, jemuž se díky jeho svérázným výchovným metodám podařilo zkrotit i ty nejdivočejší nezbedníky široko daleko. Obecná škola je moc dobře napsaný a především zahraný film, jehož atraktivnost tkví dost možná i v tom, že je založený na osobních zkušenostech Zdeňka Svěráka. Na jednu stranu to celé trochu působí jako mozaika (ne)všedních situací a (bizarních) postaviček, na druhou stranu je v tom však cítit vypravěčská uvěřitelnost a upřímnost. Čím je člověk jakožto divák starší, tím více si všímá toho, jak je postava, již tak skvělým způsobem ztvárnil Jan Tříska, nejednoznačná a o to více zajímavá. Skrze postavy Edy a Tondy se v příběhu krásně mísilo naivní dětství s jakousi "dospělou" uvědomělostí. Rovněž se mi líbilo zobrazení jistého vývoje ve vztahu mezi Edou a jeho otcem. Vskutku kvalitní filmový zážitek, k němuž se člověk rád čas od času vrací. (22.01.2021)

„Jmenuji se Igor Hnízdo!“ Jan Tříska nemohl mít lepší porevoluční návrat domů než roli přísného učitele Hnízda v OBECNÉ ŠKOLE. Ta role je nezapomenutelná, pohlcující. Svěrákovi se podařilo velmi pěkně zachytit poválečnou atmosféru všeobecné naděje. Ten optimismus očekávání slibné budoucnosti sálá z celého filmu společně s národní hrdostí a touhou znovu něco dokázat ve svobodném světě. Skvělý příklad těchto nadšeneckých snah je táta Souček, ale i učitel Hnízdo. Každý trochu jinak. Souček zde reprezentuje myšlenkový proud masarykovského humanismu, Hnízdo zase národní hrdost a odvahu ducha. Fakt, že se učitel falešně staví do pozice zasloužilého válečného veterána, nic nemění na jeho pozitivním přínosu. Jeho dobrý vliv na děti bohatě kompenzuje onu malou lež. V tom mu dá Souček napřímo za pravdu. Tandem Souček – Hnízdo vytváří společně téměř všechny kladné myšlenkové hodnoty, které film přináší. Obsazení dětských rolí je výborné. Zejména pak hlavní role Edy Součka. Pro mě jedna z nejlepších dětských rolí, jaké jsem viděl. Maminka Šafránková je tradičně skvělá. „ Jíte králíka?.....Já jen, že jsem uvařila králíka….“ Kdo jiný by mohl říct těch pár slov tak kouzelně? Je v tom skvěle spojená maminkovská úloha v rodině se zjevnou nervozitou z přítomnosti cizího charismatického muže. A takových scén by se jistě dalo vypíchnout víc. Dále jsou zde patrné narážky na to, co má historicky přijít, ale ve filmu se to ještě neobjeví. Jakýsi duch temné budoucnosti, který si reálně nikdo neuvědomuje. Mám samozřejmě na mysli Vítězný únor a nástup komunismu. Diskuze Hnízda a Součka v autobuse při výletě do česko – německého pohraničí. „Kdo myslíte, že vyhraje volby?“ „Asi komunisti.“ „ Já si to myslím taky.“ „Proto je nebudu volit. Demokracii neprospívá, když je nějaká strana moc silná.“ „Program ale nemají tak špatnej. Jsou proti násilné kolektivizaci……“ Nebo další narážka. „Tyhle děti čeká skvělá budoucnost. Budou cestovat, poznají svět.“ Divák v tu chvíli ví, že tyto děti budou mít možnost se podívat do světa nejdřív v důchodovém věku. Je to takové drobné pohrávání si režiséra s divákem. …….Závěrečná Dvořákova 9. symfonie nechává ve své konečné gradaci vzpomenout na Sraussovu Also Sprach Zarathurstra z Kubrickovi VESMÍRNÉ ODYSSEY. Snímek je prostoupen neotřelým vtipem, což je vlastní i Svěrákovým pozdějším filmům. Zde je navíc obohacen o dětský rozměr vidění světa. Obecnou školu považuji za jeden z nejlepších českých filmů vůbec. 93% (19.01.2011)

Další z kultovních československých klenotů, který neztratil nic ze svého půvabu ani po tolika letech. Igor Hnízdo v podání vynikajícího Jana Třísky se stal další „legendární postavou“. Ani dětští herci si však nevedli vůbec špatně, ba právě naopak. Spousta z nich se svým dospělým kolegům vyrovnala. Kromě samotného příběhu mi navždy utkví v paměti i scéna se zábradlím – no samozřejmě že jsme to jako malí blbečci taky v zimě zkoušeli… (03.04.2018)

Třetí republika, období mezi nacistickou okupací a únorovým pučem, je velkou uměleckou výzvou a šancí zároveň. Z dosavadní tvorby se toho dochovalo minimum - v podstatě některé filmy končících čtyřicátých let a pak ideologické krváky komunistické éry či kontroverzní televizní seriály typu LET PŘELOMU. Skutečná atmosféra, hřejivost iluzí i nadějí té doby, zůstávala mimo pozornost. Je velkou zásluhou Svěrákových, že z příběhu své rodinné ságy dokázali doslova vypreparovat právě onu atmosféru, která tolik připomíná památný rok osmašedesátý. Jde tedy o příběh let čtyřicátých - a nikoliv padesátých, jak tu také někdo napsal - a to o děj z rané fáze té doby, v níž jsou trvalou součástí dětského světa živé vzpomínky na poslední dny německé okupace (tábor na Bohdalci, neklame-li mne paměť) a také na nástup rychle obměňovaných nových učitelů do postupně se obrozujícího školství znovuvzkříšené republiky. OBECNÁ ŠKOLA svou jedinečnost ovšem nezakládá na kronikářském pojetí této doby. Přetavené vzpomínky Svěráka staršího jsou vlastně srovnáním dvou mužských typů - exhibicionistického svůdníka a sukničkáře Hnízda (současně ovšem skvělého bohem nadaného pedagoga) a navenek nenápadného, na první pohled až přihlouple naivního a ústupného Svěrákova otce a režisérova děda. Tato mužná verze BABIČKY Boženy Němcové postupně krok za krokem v lyricky pojatém ději filmu usvědčuje domnělého hrdinu ze lži a skrývané zbabělosti, zatímco nenápadný pozitivní tatínek se neustále posouvá vpřed - až do role Svěrákovy životní inspirace, jíž se tento skvělý herec a nápaditý slovesný tvůrce nikdy nezpronevěřil (titulní postava VRATNÝCH LAHVÍ je se světem ŠKOLY až geneticky propojena). Libuše Šafránková, jedna z nejnadanějších českých hereček střední generace, se tehdy postupně přehrávala z dívčích a princezních rolí do divadelního světa žen střední generace. Její jímavá maminka, která - byť na okamžik - podlehne svodům Hnízdovy papírové svůdnosti, je stejně lidsky bohatou a krásnou osobností jako její manžel. Zhlédnout OBECNOU ŠKOLU tak znamená nejen důvěrně poznat naivně ušlechtilou část života Třetí republiky, ale i pochopit tajemnou laboratoř něžného svěrákovského mužství. Toho mužství, jehož slovy bez přestání již páté desetiletí prochvívá jinošský van stříbrného větru měsíce nad řekou, která zvoní do nočního ticha hukotem svého splavu. Mužství, bez něhož by život nejen ženský, ale vůbec lidský byl o tolik chudší a šedší. (02.12.2008)

Poetická komedie, která se poprávu ucházela o Oscara. Nenásilný humor a skvělé herecké výkony v čele se Zdeňkem Svěrákem v roli odbojem protřelého tatínka. A památný příchod Igora Hnízda s úderem do tabule, který tak často napodobuje náš matikář. Zkrátka prostě a jednoduše češi komedie umí a tahle se obvzláště povedla. (07.02.2004)