Ztracené město

Začátek je jako z Mafiánů, ale nejsou to Mafiáni. Prostředek je jako z druhého Kmotra, ale není to Kmotr. Konec je jako z Tenkrát v Americe, ale není to Tenkrát v Americe. Co je to? No přece debut Andyho Garcii, o 20 let mladšího dvojníka Al Pacina. Upřímné vyznání lásky milované Kubě má sice vynikající hudbu a solidní herce, ve své podstatě je to ovšem nudný a značně klišovitý snímek, ve kterém i byl Murray působí značně nepatřičně. Zkrátit to o půl hodiny, byl bych ochoten se na to kouknout znovu, a nejen kvůli Che Guevarovi a mladému Fidelovi. (18.03.2010)

Lehce nadprůměrná záležitost, které v postupu na vyšší příčky hodnocení brání poněkud zbytečně dlouhá stopáž. Škoda. Atmosféra Kuby v revolučním roce 1958 je velice věrohodná, herci vesměs skvělí (hlavně B. Murray exceluje v roli dalšího smutného klauna) a vizuálně je to též velice povedený zážitek (mnohými zmiňovaná, černobílá sekvence s barevnou vlajkou opravdu nemá chybu). Bohužel, jak jsem naznačil v první větě, největším problémem je téměř 150 minut stopáže. Děj místy působil poněkud řídce a uměle natahovaně.....alespoň tedy pro mě. Jinak se ale jedná o zážitek, kterého rozhodně nelituji a někdy v budoucnu se případné repríze vůbec bránit nebudu. (03.12.2010)

Andy Garcia měl pěkný plán a z velké části ho také splnil. Ukázal nám Kubu jako krásnou zemi, Havanu před padesáti lety jako nádherné postkoloniální kreolské město, a také vzorek vyšší kubánské společnosti té doby. A perfektně předvedl typické latinskoamerické problémy - diktatury, násilí, emigraci. Může být něco horšího, než Batistův režim? Ale může, ještě jsou tu Fidelovi a Guevarovi komunisté. A komunisté, ti dokázali vždycky všem naivním snílkům o rovnosti a bratrství nekompromisně a krutě otevřít oči, většinou nakonec překvapili i sami sebe, a to velmi bolestně. Škoda, že Garcia nedonutil nikoho k nějakému hereckému výkonu. Kromě jeho samotného, Murraye a Hoffmana všichni ostatní jen předříkávali naučený text jako snaživé děti základní školy. 65%. (06.04.2010)

Na tento film jsem se moc tesil, protoze mi unikl pri premiere na MFF v Karlovych Varech. Andy Garcia se na modrem koberci tvaril velmi sebejiste a pohodove, nebot zrejme vedel, ze jeho film je necim vyjimecnym a ze divaky dozajista strhne. V ten den jsem si to overit nemohl, ale podle kritik a ohlasu jsem vedel, ze ten film chci videt na velkem platne. Stalo se a tim platnem se stalo Kino Aero a musim uznat, ze cekani se vyplatilo. Film ma vsechny atributy dojemneho a napinaveho dramatu odehravajiciho se na Kube roku 58, kdy po odstoupeni Batisty nastupuje k moci Fidel Castro, ktery svym komunistickym pojetim "demokracie" zdarne uraduje do dnesnich let. Andy Garcia je a byl pro me vzdy vyjimecnym hercem, zde vsak predvedl, ze je i vynikajicim reziserem, nebot vdechl filmu neopakovatelnou atmosferu, strhujici tempo, krasny pribeh a hlavne uzasny hudebni doprovod, ktery film jeste vice podkresluje. Doporucuji si na tento film udelat cas uz snad jen kvuli fantastickemu Billy Murrayemu. (16.09.2006)

Je to romantický film? Je to historické drama? Je to zachycení revoluce? Nebo snad film mafiánský? Všechno z toho a zároveň nic. Andy Garcia se rozhodl, že si natočí film, který bude hodně vlastenecký, ale který určitě nebude velebit Fidela a jeho režim. Kubu a především jednu rodinu sledujeme v době, kdy končí vláda prezidenta Batisty a pomalu se k moci dostávají revolucionáři v čele s Castrem. Nesledujeme životy významných osobností, ale jedné rodiny, která sice měla jméno, ale do politiky vlastně ani tolik nezasahovala. Nic nezmohli, když se režim měnil, spíše si jen uvědomili, jak křehká jsou rodinná pouta. Fuj, to je věta jako z nějakého nekonečného seriálu. Andy Garcia je jedním ze synů Dona Fellove. Spolu s bratry se snaží žít, jak to jen jde. Fico (Garcia) má luxusní klub, kde se tančí, Luis (Nestor Carbonell) je přesvědčený, že musí udělat něco s režimem Batisty, a Ricardo (Enrique Murciano), nejmladší ze synů, je zase přesvědčen, že jedině spojení s Castrem mu přinese dobrou budoucnost. Ani jednomu z nich není přáno. Luis se vydává cestou revoluce a má být aktivním členem komanda, která má svrhnout Batistu. Nepodaří se a Luis umírá. Režim přesto padá a na místo prezidenta se dostává diktátor Castro. Režim se skutečně mění. Nesmí se hrát ani na saxofon, protože je to nástroj imperialistů. Jsem si jistý, že tohle je to jediné, co mi v hlavě utkví z celého filmu. Ricardo se stává vojákem revoluce a sám jde vlastnímu strýci sdělit, že stát zabírá jeho pozemky a jeho majetek ve prospěch společného vlastnictví. Strýc umírá na selhání srdce a Ricardo si až pozdě uvědomuje, co provedl. Vinu nesnese. Ani Fico to nemá jednoduché. Kromě toho, že v klubu nesmí hrát na saxofon, musí se postarat o milovanou ženu mrtvého Luise. Postará se o ní tak, že se do sebe zamilují. Ani jejich lásce není přáno. Jak to tak vyprávím, film skutečně vyznívá jako lepší verze nekonečné telenovely. Příběhy se zde všechny neuzavřou, některé jsou otevřené, happy end čekat nemůžeme. Historické události jsou zde podány dobře, jsou tu i silné momenty, ale Garcia se až moc cpe do hlavní role, i když má člověk pocit, že by mu slušela spíše role někde v pozadí. tu za něj ale dokonale vzal Bill Murray, který opět - a na velmi malém prostoru - ukázal, jak je skvělým hercem a jak na sebe dokáže strhnout pozornost. Je to zajímavý film, ale pro pochopení doby bych si klidně nejdřív přečetl "Motocyklové deníky" a pak třeba něco, co psal Castro z vězení. Představa o době bude lepší, podána i z druhé strany a budete pak moct konfrontovat. Guevara je zde podán například jako hejsek a pitomec, ale je to jen karikatura skutečné, i když velmi kontroverzní osobnosti. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2012/11/prada-tlumocnice-sveraci-kazajka.html (02.03.2013)