Ztracené město

Ambiciózní film a nostalgická vzpomínka z bouřlivých let kubánské historie, kdy se země krvavě dostává do specifického komunistického směru. A tím se ztrácí půvabné kouzlo města Havany, kdy přestává být rájem pro bohatou vrstvu a zcela se podrobí nastolenému směru. Romantické drama rozkladu jedné rodiny, zarputilosti a morální stálosti hlavního hrdiny, která končí ztrátou majetku a emigrací. Film je ve svých nástinech situací, prostředí i osob trochu jednoduchý až naivní a tak film vyznívá spíše jen jako sentimentální vzpomínání na staré dobré časy, které nám všechno zkreslují podle našeho přání a potřeb. Majitel kabaretního podniku Fico Fellove (Andy Garcia), muž pevných morálních zásad, který se snaží nepoliticky proplouvat co nejpříjemněji životem, aby na rozkladu jeho zaslíbené země zvolil emigraci jako útočiště před tragickým osudem členů dalších členů jeho rodiny. Jeho bratr Luis (Nestor Carbonell) je politicky tajně aktivní člověk, který se odklání od Fidelovy cesty, aby se mu osudnou stal pokus o atentát na prezidenta Batistu. Další bratr Ricardo (Enrique Murciano) je idealista, nespokojený se situací s diktaturou do takové míry, že se přidává na stranu Fidela. Jeho zaslepené následování a počátek tragédie jeho rodiny a pocit viny ho ovšem dohání k sebevraždě. Luisova manželka Aurora (půvabná Inés Sastre) se po smrti svého muže citově sbližuje s Ficem, aby ale nakonec dala přednost třpytivému životu komunistické elity s dávkou výsad i zneužívání. Z dalších rolí: otec bratrů Don Federico Fellove (Tomas Milian), profesor morálních zásad, který na sklonku svého života zažívá rozčarování z celkové situace, strýc bratrů Don Donoso Fellove (Richard Bradford), umírající na infarkt z rozčilení nad činem Ricarda, postihující jeho vlastní rodinu, komik a spisovatel (Bill Murray), znamenitý komentátor situací, jehož působení je ale velmi nejasné, kapitán Castel (Steven Bauer), semletý revolucí, diktátorský prezident Fulgencio Batista (Juan Fernandez), podlý jak se na padoucha patří, jeho sadistický pohůnek plukovník Candela (Julio Oscar Mechoso), tvář revoluce Ernesto "Che" Guevarra (Jsu Garcia), a šéf havanského podsvětí Meyer Lansky (Dustin Hoffman). Ambiciózní film, jehož výsledek je ale velmi rozporuplný. Ale i přesto má své silné momenty a jistou sílu mrazivosti životní tragédie. (08.05.2012)

Sem tam na mě nějaký film zapůsobí tak silně, že zapomenu na jakékoliv formální nedostatky a nechám se unášet jen a pouze atmosférou. A takový snímek je Ztracené město - Kuba, revoluce, priorita rodiny, silný příběh hlavního hrdiny, muzika, Bill Murray, to je jen malý výčet věcí které mě zasáhly. She was a beautiful thing Havana. We should have known she was a... heartbreaker. (13.06.2010)

Vůně doutníku, zpocených košil a kubánské ohnivosti je z tohoto filmu cítit na sto honů. Garcia se herecky i režijně překonal, asi proto, že si tímto filmem splnil sen návratu ke kořenům. Povedla se mu i hudba, která asi nebude moct soutěžit s Buena Vista Social Club, ale i tak zůstává hodně nadprůměrná. Začátek je snad až příliš rozvleklý a nevyvážený, ale od druhé 1/2 jde film víc pod povrch a zcela pohltí. Hodně tak připomíná velkolepé tragédie jako třeba "Gone with the Wind". (21.07.2006)

Dost dlouho jsem neměl o tom, jak budu hodnotit tuhle hudbou přetékající fresku o (kdysi) velkém a krásném městě, sebemenší představu. Hudebně taneční scény mi zpočátku přišly rušivé a jen vlažně korespondující s příběhem, hlavní postavy málo výrazné a tak nějak akademicky snobské. Ztracené město je ale film, jehož hrdinové, kladní i záporní, vás na popředí dramaticky kulminujících historických událostí oslovují víc a víc, vtáhnou vás do svých osudů a přes své balancování na hraně mezi ultrakonzervativním a levičáckým vám udělí hodně názornou lekci z praktických dopadů politiky (úžasné scény se soudružkou, která má pod palcem osud tanečního klubu). Že tady najdu Billa Murraye v pro něj dosti typické roli (a na druhý den ho s úžasem objevím v Zombielandu) mě nenapadlo ani náhodou, a krásných rolí, které volají po intenzivním hereckém prožitku, je tady celá řada. (05.02.2011)

Životní projekt Andyho Garcii, který se tím vyznal z lásky ke Kubě, odkud pochází, a vyjádřil svůj vztah ke kubánské revoluci, minulosti a současnosti Kuby a trochu i ke kubánské kultuře. Dramatická linka jedné rodiny a konfliktu mezi třemi syny rozdělenými politickými názory funguje velice dobře, zajímavý je zejména nenaplněný milostný vztah hlavního hrdiny, kdy milence opět rozdělila politika. Trochu mě zklamalo poměrně nevýrazné využití prostředí nejlepšího havanského kabaretu, čekal jsem, že film, kde hlavním hrdinou je kabaretiér a umělec, bude plný muzikálových čísel, výrazných tanečních a hudebních kreací. Čekal jsem zkrátka nový Kabaret. A ono je to kupodivu hodně skoupé, podnik Fico Fellova funguje pouze jako pozadí pro zobrazení osudových politických událostí. Andy Garcia v hlavní roli hraje sice spolehlivě, ale přece jen mám pocit, že oproti svým ranným filmům ztratil trochu jiskru. Celkový dojem: 80 %. Zajímavý je politický rozměr filmu, který poněkud limituje výsledek. Andy Garcia dokazuje, že jako emigrant některým událostem a postavám kubánské historie jednoduše nerozumí, protože ani rozumět nemůže. Nechápe podstatu kubánské revoluce, její kořeny a motivaci účastníků. Jeho hrdiny jsou příslušníci kubánské společenské elity a nespokojenost s Batistovým režimem vnímá především jako nespokojenost s nedostatkem politických práv v období diktatury. Kubánská revoluce ve skutečnosti byla motivovaná sociální nerovností a antiamerikanismem typickým pro celou Latinskou Ameriku. Zasahování vlády USA do vnitřní politiky zemí kontinentu bylo zkrátka maximálně nepopulární a to si Garcia jako úspěšný americký občan a dobře situovaný příslušník vyšší střední vrstvy nepřipouští. Například jeho podání Che Gevary jako cynického vraha je jednorozměrné, je to v podstatě negativní karikatura, která tuto postavu nesmírně zplošťuje. Che Gevara byl nejen jakobínský revolucionář, který bez mrknutí oka dokázal své poražené nepřátele stavět ke zdi, ale i brilantní intelektuál a narozdíl od Castra coby mocenského manipulátora a praktického politika taky člověk, který v ideály revoluce skutečně věřil. .. (31.07.2009)