Ztracené město

Dost dlouho jsem neměl o tom, jak budu hodnotit tuhle hudbou přetékající fresku o (kdysi) velkém a krásném městě, sebemenší představu. Hudebně taneční scény mi zpočátku přišly rušivé a jen vlažně korespondující s příběhem, hlavní postavy málo výrazné a tak nějak akademicky snobské. Ztracené město je ale film, jehož hrdinové, kladní i záporní, vás na popředí dramaticky kulminujících historických událostí oslovují víc a víc, vtáhnou vás do svých osudů a přes své balancování na hraně mezi ultrakonzervativním a levičáckým vám udělí hodně názornou lekci z praktických dopadů politiky (úžasné scény se soudružkou, která má pod palcem osud tanečního klubu). Že tady najdu Billa Murraye v pro něj dosti typické roli (a na druhý den ho s úžasem objevím v Zombielandu) mě nenapadlo ani náhodou, a krásných rolí, které volají po intenzivním hereckém prožitku, je tady celá řada. (05.02.2011)

Celoživotní sen Andy Garcii natočit film o době revoluce na Kubě, se uskutečnil v roce 2005. Musím říci, že nemám téměř co vytknout. Skvělé herecké výkony, slušný scénář, nádherná hudba (tu si složil sám Garcia) a v neposlední řadě výborná režie Andyho Garcii, který zároveň tímto snímkem debutoval. Z herců musím vyzdvihnout Billa Murraye, který velmi příjemně odlehčuje celý film. Atmosféra Kuby 50-60. let je vystavěna bravůrně. Jediné co mě na filmu vadilo je hodně přestřelá stopáž, neboť snímek mohl být o třicet minut kratší. To je také jediný důvod proč nedávám pět hvězdiček....... (19.07.2008)

Film, který jde Andy Garciovi ze srdce a to je jeho nejsilnější stránka . V prní třetině nám Andy Garcia chce ukázat snad všechno najednou : krásy Kuby, politickou situaci, kulturu, tradice, rodinné vztahy, milostný příběh a ne úplně je to k dobru věci. Ovšem pak vám film doslova zavoní, stejně jako vůně kubánského doutníku a příběh si vás podmaní, stejně jako svůdné pohyby krásných kubánek nočního klubu El Tropico Fico Fellove. Ve společnosti Andy Garcii a Billa Murraye Vám nebude chybět vůbec nic a film Vám zůstane v srdci stejně tak dlouho, jak dlouho cítíte na svých chodidlech jemný bělounký písek s kubánských pláží. Jsem rád, že jsem toto ztracené město objevil. (26.12.2006)

,,TY POTREBUJEŠ EVOLÚCIU, NIE REVOLÚCIU." __ To, čo nás postihlo v ´68, Kuba zažívala už o 10 rokov skôr a s istou dávkou sentimentu a osobného pohľadu na to debutantsky spomína Garcia, ktorý vtedy ešte ani len ploty neoštáv..., lež dačo iné. A ešte k tomu tu hrá Fica! Jeho réžia je prekvapivo zručná, čo je zrejme pričinením témy, ktorá mu dozaista veľmi sedí a bola vraj jeho životným snom. Zmienil by som predovšetkým vynikajúcu scénu dobýjania prezidentského paláca majstrovsky prestihávanú rytmami živelného latina a viditeľný odkaz na prvý diel istej trilógie (Garcia hral v jej treťom diely) je tu aj pri scéne smrti krstného otca. Ale to už vlastne veľa vyzrádzam. V Garciových službách je tiež skvelý bezmenný Bill Murray, celý rad vynikajúcich dialógov (,,CHOĎTE DO NEW YORKU." ,,TAM JE CHLADNO, DRAHOTA A SOM TAM DOMA.") a aby nebolo málo, dvakrát sa tu mihne aj Dustin Hoffman. Lenže aj keď tu menujem celý rad pozitívnych elementov, Garciova Havana u mňa končí len ľahko nadpriemerne. Síce začiatku všetko slušne napreduje, no postupne je zdĺhavejších a uzívania hodných momentov čoraz viac a viac a ... nič proti režisérovi, ale predsa len je to téma pre vyzretejšieho tvorcu a nie začiatočníka. Obdiv si ale zaslúži, že na tak malý rozpočet film vôbec nevyzerá. 3.5* ( 1068. hodnotenie, 66. komentár k filmu) _ P.S. môj komentár č. 700 (21.01.2011)

Tenhle film je rozhodně sympatický. Je sympatický svým pohledem na Kubu. Láskyplným, barevným, plným hudby. Sympatickým ho dělá i Bill Murray, který tu funguje jako (a teď k těm méně sympatickým věcem) osvěžovač děje ve všech scénách, kde hraje Andy Garcia. Andy Garcia je totiž neuvěřitelné prkno. Jeho tvář nabízí jen kamenný, možná trochu zasněný výraz, a výraz s velkým, hřejivým, ale nadmíru křečovitým úsměvem. To je jeho představa herectví. Jinak nic proti němu! Napsat scénář, režírovat, být autorem hudby a hrát hlavní roli (a kdoví na co jsem zapomněl) jistě zaslouží obdiv (můj rozhodně má). Jenže krom průměrného Garciova výkonu film shazuje hlavně příšerný „příběh“, jak vystřižený z Daniele Steelové. Všechny scény, kde se nějak „hýbou dějiny“, jsou velmi dobré, často vskutku působivé. To mezi (což je dobrá polovina filmu), je ten největší balast, který si dovedete představit. Dialogy jsou příšerné (nemysli na minulost, já jsem tvoje budoucnost!), slzy umělé, skutečné emoce žádné. Tenhle film se těžko hodnotí. Na jednu stranu velmi sympatický, dobře míněný, na druhou stranu ta nejtupější červená knihovna. (12.07.2006)