Přednosta stanice

Klasika všech klasik. Jako vždy perfektní Vlasta Burian. Jeho humor je neopakovatelný. Samozřejmě sám by to asi neutáhl, takže poklona i Zitě Kabátové, Jaroslavu Marvanovi a dalším. Kdybych měl Přednostu stanice zaškatulkovat do filmů pro pamětníky, tak bude patřit k tomu nejlepšímu a tak si zaslouží nejvyšší hodnocení a mé doporučení!!! (17.09.2009)

Falešný přednosta stanice nepostrádá před generálním inspektorem znalost jízdního řádu (Vlak do Svijan jede v 8 hodin 64 minut), brilantně čte telegramy (tečka-čárka-tečka-tečka-tečka-čárka) a od včerejška odpoledne nepříjímá zavazadla, neboť si to odhlasoval. Můj nejoblíbenější kousek Krále komiků. (23.12.2008)

Začátek (s výjimkou objednávky v restauraci) i konec byl takový jalový, ale to, co bylo mezi tím (tj. to od příchodu pana Ťopky na stanici až po návrat pravého přednosty) byla výtečná zábava. Zatímco nijaké výstupy Trégla a Šlégla mě nechaly chladným, scény s dokonalým Burianem a Marvanem ve mně několikrát vyvolaly záchvat smíchu. Škoda té nevyrovnanosti filmu, mohl to být plný počet. "Je v tom úmysl, nebo co?!" - " To nevím. Je v tom úmysl? Jestli je v tom zaječí úmysl, tak to musíte zdanit!". (23.10.2010)

"Spusťte šraňky a hned je zase vytáhněte." Falešný přednosta stanice alias černý pasažér Ťopka se jako tornádo vrhnul do velení železniční stanice a já se přitom vždycky umlátím smíchy o telegraf. Prostě tečka, čárka, čárka, tečka, co na tom je? Jsou na tom hlášky, ksichty, situační komika a já se snad ani nestydím za to, že mi ke spokojenosti někdy stačí tak málo. (03.01.2018)

Kuj železo, dokud je žhavé. Možná, že právě to měl na paměti režisér Jan Sviták, když se rozhodl zfilmovat tuto venkoncem nenáročnou železničářskou frašku. Všem bylo hned na začátku jasné, že nespoutaný živel jménem Vlasta Burian rozmetá scénář v samotném zárodku a že z původního příběhu nezůstane kámen na kameni. Sviták se s Burianem předtím pracovně nikdy nesetkal a neměl tedy žádné zkušenosti jako jeho předchůdci, kteří dokázali Krále komiků úspěšně (z)krotit. Řetěz se utrhl, ba co víc, nebyl možná ani uvázán a nedal se zastavit. Burianova výtečná improvizace se vlivem spontánního klaunství mění v jen stěží dosažitelnou smršť gagů, žertů, slovních hříček a mimických eskapád završených jednou z nejslavnějších filmových písniček vůbec. Vedle suverénního Buriana, který diváky i kritiku již několikrát přesvědčil o své výjimečnosti a až fetišistické slabosti pro uniformy všeho druhu, obstál se ctí i jeho nerozlučný jevištní a filmový partner Jaroslav Marvan. Odvaha a vytrvalost, s níž je v několika společných výstupech schopen bez nejmenšího zaváhání reagovat na Burianovy improvizační vodopády, uvádět je v jiskřivou životnost a poskytnout jim alespoň určitou záruku solidního hereckého řemesla, zasluhuje bezvýhradný obdiv a úctu. Naopak promyšlená a komediálně šťavnatá je jedna z úvodních scén filmu, kdy Burianův hrdina přichází do zahradní restaurace a zahájí svůj podvodnický labužnický koncert plný drobných ekvilibristických gagů a fórků. Je s podivem, že vedle temperamentního Buriana se tu bez problémů dokázali prosadit i ostatní – Zita Kabátová v roli půvabné paní přednostové, Šlemrová, Šlégl, Trégl a Hajská, jejichž figurky jsou dokonalou rozbuškou pro exploze Burianova fenomenálního klaunství. Dobová kritika na film shlížela skrz prsty a jistě měla v lecčems pravdu, ovšem dnešní divák vnímá toto ryze odlehčené až lehce bláznivé dílko především jako záznam spontánní exhibice Krále komiků a jako takový jej také přijímá, oceňuje a adoruje. Fenomén Burian přetrvává napříč dějinnými epochami a dokazuje, že opravdoví géniové nosí kostým šaška. (04.10.2008)