Bleeder

malý nezávislý kousek, který ale postupně slušně zraje.  Refn přináší dost depresivní náhled do života permanentně nas*aného frajera, (jakkoliv k tomu nemá úplně důvod), který svojí nas*anost jednoho dne vyventiluje na svojí přítelkyni, čímž rozjede kolotoč fatálních událostí. Těsně po shlédnutí sem bral Bleedera čistě jako odškrtnutý rest v Refnově filmografii, ale postupem času jsem zjistil, že se mi tahle studie agrese a chování bez zjevné příčiny slušně zaryla pod kůži. Jde sice teprve o druhý Refnův kousek, ale stejně jako ve svojí prvotině i tady moc dobře věděl co chce natočit a už jen samotná kamera vyvolává depresivní až klaustrofobické stavy. Ještě, že je tu Mads Mikkelsen jako dánská variace na Tarantina, který do všeho toho zmaru přináší alespoň trochu toho polotrapného pozitivna...70% (24.03.2023)

Dárcovství krve na severský způsob? Jasně, že ne. V tomhle podání spíš jen dokonalý konec, kvůli kterému zase jednou po čase musíte jít do plných. Vidět tak zoufale nesmělého Madse a vnitřně nejistého Kima, to se taky ne poštěstí každý den a tohle filmu už jen nasadilo pomyslnou korunu. Aneb, když nejsi připraven na rodičovství, řeš to v klídku a pohodě. Tady se nám to maličko posralo. (31.03.2016)

Ty vole, ten antikvariát ve 44 minutě. Tam bych chtěl umřít. Takhle vypadá nebe. Jinak nevím, co k tomu napsat. Dialogy jsou pojaty velmi zajímavě, skoro by se dalo říci až realisticky. Pocitově příjemný návrat do devadesátek (videopůjčovny). Za trochu negativní stránku bych považoval fakt, že od začátku diváka tlačí neústupný pocit, že se stane něco zlého. (20.08.2016)

Bolestivé krvácení z ran i duše.. Dva příběhy z okraje dění předchozího Pushera stavějící proti sobě naději a zoufalství, důraz na vývoj charakterů postav, špinavé ulice Scorseseho a chronologické natáčení ala John Cassavetes. Mikkelsen jako „klíďas z videopůjčovny“ (tedy opak šílence Tarantina a nejspíš i zosobnění režiséra) ve své neobratnosti v mezilidských vztazích kouzelný, „Madman“ Kim Bodnia ve stupňující se nenávisti vůči sobě i okolnímu světu zase hrozivě autentický. Refn je sice barvoslepý, ale barvy života vidí dobře.. (18.06.2019)

Drsná atmosféra života na kraji podvětí je vypůjčená z Pushera, avšak zde působí ještě surověji a nekompromisněji. Pusher si totiž hrál na gangsterku, proto se od něj tvrdá atmosféra automaticky očekávala a v konečném důsledku tedy tolik nevyčnívala nad konvence žánru. Bleeder se více zaměřuje na samotné charaktery, kterými jsou obyčejní lidé z ulice, konkrétně ze špinavé a s kriminálními aktivitami spřízněné ulice. Úvod je sice stále příliš dlouhý, ovšem následující brutální momenty dokáží téměř vyrazit dech. Nemusí jít ani tak o explicitní gore, jako spíš o bezvýchodnost a "zkurvenost" života, kdy poměrně přesně chápeme motivace jednotlivých postav, ale nemůžeme pro ně nalézt východisko. Za schopnost snímku navodit nefalšovanou depresi se nakonec přikláním k vyššímu hodnocení. 7/10 (26.08.2013)