Divoká planeta

Velmi působivě, bizarně i nápaditě zpracovaná jiná planeta, kde lidi jsou jen mrňaví mravenci, se kterýma si obří ufoni hrajou. Fantastické obrazy podkresluje působivá hudba, že bych se nedivila, kdyby se u toho některé děti i bály :), zvlášť se scénami typu "hračka se nám rozbila" hned v úvodu filmu. A v žádné části příběhu, možná až na finále, se nedá úplně předvídat, co bude dál, protože tahle cizí planeta nabízí i to co by asi nikoho hned nenapadlo :). Příběh mrňavého knihomola, co se rád učil a ostatní mrňavé lidičky to naučil taky je prostě velmi zvláštní zábava a člověka nakonec napadne co se s těmi českofrancouzskými animovanými filmy stalo, že už žádné takhle dobré nejsou? (13.07.2010)

Divoká planeta je fantasmagorická podívaná ve francouzsko-československé produkci, takže tu mají otisk naše zlaté české ručičky. Jedná se o trošku zapadlý šperk, který se zřejmě ve své době nemohl zde dočkat ohlasu, zato v Cannes získal cenu. Vypravuje alegorický příběh z dalekého kosmu o rase Draagů, kteří si lidi chovají jako domácí zvířátka. Disponují mnohem vyspělejší technologií a při porovnání ve fyzické velikosti jsou to obři, co nás dokáží cvrnkat prsty jakoby se nechumelilo. Animace a vůbec veškeré nápady jsou velmi bizarního charakteru stimulující naši fantazii. Hudba je pochopitelně na svá léta v jakémsi "funky" nádechu, který dle mě ne tolik k příběhu sedí, ale dá se to zkousnout. Po celou dobu jsem měl k filmu jen jednu zvláštní výhradu, které jsem se nemohl zbavit. Možná je to dáno rokem, ale působí scénářem, narací a celkovým plynutím tak nějak nedotaženě, nekonzistentně. Nebyl jsem si celou dobu jistý jestli sleduji film s regulérním příběhem nebo dokumentární cyklus ala Byl jednou jeden... člověk. Přišlo mi, že se to tak nějak mezi sebou střídalo, což mohl být i záměr, ale tahle věc mi trochu vadila. Za smrknutí Divoká planeta určitě stojí a potěší hlavně ty, které otravuje současná hollywoodská animovaná produkce. Ovšem pozor, neřekl bych, že se jedná úplně o animák pro nejmenší! (08.11.2015)

Když máte opravdu rozvinutou představivost a k ní dodáte úměrnou porci inteligence a talentu, můžete třeba napsat sci-fi román. A ten pak možná objeví další talentovaní lidé, obohatí ho svou fantazií a natočí film. A třebaže vy sami máte talent jen na louskání buráků, poznáte že koukáte na něco kvalitního, něco výjimečného. A tak to má být. Bohužel se to ale kdysi dělo velmi zřídka, resp. sci-fi bylo většinou autoritativních režimů považováno za okrajový žánr pro divné lidi. Zvlášť takové, který nelíčilo světlé zítřky (ke kterým se naši budovatelé nezadržitelně blížili za zpěvu Internacionály). Najít tedy z tohoto období opravdu kvalitní sci-fi film nezatížený ideologií a nepokroucený cenzurou, je skoro nemožné. Divoká planeta je velikánská výjimka a byť i tady byly politické tlaky, na výsledku to zase tak moc znát není (jasně, najít tam můžete ledasco, ale netrčí to). Všechno funguje jak má. Kvalitní sci-fi námět obalený velkou hromadou nápadů. Skvělá animace i hudba, která se především v úvodu podílí na tom, že je divák od první minuty lapen. Aspoň já tedy byl. Skoro padesát let staré sci-fi a strčí do kapsy většinu stamilonových blockbusterů poslední dekády. (17.01.2021)

Film překypující fantazií. Něco tak orginálního a zároveň hrozně divnýho jsem snad ještě neviděl. Animace je sice už starší, ale má své nezaměnitelné kouzlo. Příběh je dost drsný a umře tam velká spousta lidí. Hraje k tomu navíc skvělá hudba, která jen podtrhuje tu zvláštní atmosféru. Jsem fakt pyšnej, že tenhle film vzniknul u nás. (18.02.2009)

Vizuální forma, o jejíž zde několikrát zmiňované originalitě pochybuji, mě zcela minula. Hudba vystavěná z velké části na několika opakujících se motivech, které mi nejednou připomněly Lucii, postrach ulice a jí podobé snímky, kterými mě jako malou několikrát ročně týrala (a bohužel jistě i ovlivňovala) televize, mě neokouzlila. Faktory, které stavěly lid a nadlid na stejnou úroveň a tudíž zcela zbytečně zlehčovaly divákovi pochopení a proniknutí do snímku, mě vytáčely. Dialogy a vypravěčův doprovod na mě svojí úsečností působily jako výňatky z bublin ve starých českým komiksových sešitech. K tomu všemu je zde člověk prezentován jako neponaučitelný tvor, který je sic nucen a donucen k násilní, ale i přes to touží ze všeho nejvíce po míru, lásce a symbióze mezi "druhy". Nemám pochopení... (21.06.2010)