Divoká planeta

Freud by měl z tohodle animáku radost. Vztah mezi id, egem (lidé) a superegem (mimozemšťani), potlačovaná sexualita jež musí být ve skrytosti pravidelně vybíjena (mimozemská tančírna), hromada hmot, blobů, tvarů a patvarů připomínající rozmnožovací ústrojí či pohlavní akt, etc. Musí se nechat, že se na to hezky kouká, psychoanalytická rovina je zajímavá, ale celkově mě k plnému počtu pěti hvězd něco chybí. Možná mi zážitek kazila určitá monotematičnost symbolů, také jsem byl dost otrávený z příšerné funky hudby, která vůbec neodpovídala celkové atmosféře a navíc mne příliš nepovzbuzovala ani pochmurná bezvýchodnost, kterou autoři přiřkli jak lidskému pokolení, tak (zdánlivě) duchovně vyspělejším emzákům. Nicméně z hlediska výtvarného opravdu originální podívaná. (12.02.2018)

Jedno z největších překvapení které jsem kdy s filmem zažil. Kdo by to jen čekal, že na festivalu filmů pro děti uvidím film, dokonce napůl český film, o kterém jsem v životě neslyšel, a který je přitom jedním nejzajímavějších hardcore sci-fi filmů jaké jsem kdy v životě potkal. Divoká planeta je zlatý grál pro každého, kdo vyrostl na sf knížkách a sbírkách povídek ze šedesátých a sedmdesátých let. Dokonalost. 10/10 (07.12.2010)

Proč jsem si zamilovala tento film? Například pro jeho surrealistickou kresbu. Zvířáta a krajinu. Pro oslavu potřeby divokosti a tělesnosti. Kvůli staré náčelnici. Kvůli nápadům, které vypadají, jakoby vyvěraly z dětské fantazie (například originální zhotovování oděvů - Krteček by se divil!). Protože Draagové jsou vznešení a mají vskutku podivné zvyky. Protože film vypovídá cosi o tom, že když se jednu z doplňujících se částí celku snažíme eliminovat, nemusí se to vyplatit. (Do hlavy se mi vtírá srovnání s Avatarem, ale k tomu dodám jen toto: Camerone, naser si.) (21.08.2010)

Film mě ohromil svojí výtvarnou a vizuální stránkou - jako kdyby českoslovenští a francouzští výtvarníci a animátoři brali hutná množství lsd. Všichni ti roztodivný tvorové, rostliny, architektura ... prostě paráda. Dost mě ale zklamal velice uspěchaný a podivný závěr - přišlo mi, že jsem viděl tak maximálně první část dvojdílného filmu. (26.03.2012)

Když máte opravdu rozvinutou představivost a k ní dodáte úměrnou porci inteligence a talentu, můžete třeba napsat sci-fi román. A ten pak možná objeví další talentovaní lidé, obohatí ho svou fantazií a natočí film. A třebaže vy sami máte talent jen na louskání buráků, poznáte že koukáte na něco kvalitního, něco výjimečného. A tak to má být. Bohužel se to ale kdysi dělo velmi zřídka, resp. sci-fi bylo většinou autoritativních režimů považováno za okrajový žánr pro divné lidi. Zvlášť takové, který nelíčilo světlé zítřky (ke kterým se naši budovatelé nezadržitelně blížili za zpěvu Internacionály). Najít tedy z tohoto období opravdu kvalitní sci-fi film nezatížený ideologií a nepokroucený cenzurou, je skoro nemožné. Divoká planeta je velikánská výjimka a byť i tady byly politické tlaky, na výsledku to zase tak moc znát není (jasně, najít tam můžete ledasco, ale netrčí to). Všechno funguje jak má. Kvalitní sci-fi námět obalený velkou hromadou nápadů. Skvělá animace i hudba, která se především v úvodu podílí na tom, že je divák od první minuty lapen. Aspoň já tedy byl. Skoro padesát let staré sci-fi a strčí do kapsy většinu stamilonových blockbusterů poslední dekády. (17.01.2021)