Divoká planeta

Vizuální paráda a obsahová delikatesa. Opravdu pokud budete mít možnost, neváhejte a koukejte, budete příjemně překvapeni, stejně jako já. Obrovská chlouba naší kinematgorafie, která je bohužel neprávem zapomenuta, ale co by jste chtěli od ČT, když na prvním místě jsou finanční prémie vedení ČT, pak rozdělovaní zakázek kamarádům vedouchích pracovníků ČT a někde tam na konci zdvižený prostředníček všem koncesionářům v podobě 100x opakovaných blbostí podle stejnýho mustru. (21.08.2010)

Genialny snimok. Samotna vizia, bizardnost, originalita a vytvarne spracovanie spolu s hudbou su proste neopakovatelne a ako celok vytvaraju zazitok ktory sa neda zrovnat so ziadnym inym filmom. Mozno to znie trochu cudne, ale pri pozerani filmu som sa citil, akoby som cital knihu. Kedysi som cital vela sci-fi a medzi moje najoblubenejsie patrili tie knihy (ci poviedky), ktore opisovali exoticky zivot na inych planetach. A tento jediny film mi priniesol zazitok zrovnatelny s tym, ktore mi ponukli knihy. Neskutocne exoticky svet, ktory vas jednoducho fascinuje. (ps:. vsimli ste si tu brutalnu podobnost deja s tym z filmu Bojisko zem? Zeby utajeny remake ?:)) (10/10) (29.09.2007)

Každá planeta, kteoru navštívil Ládínek Smolík se svým psem Zorem, byla promyšlenější a konzistentnější a její povaha, role, ekologie i osídlení hrálo promyšlenou úlohu v příběhu! Tady je každá scéna a každá nová informace nekompatibilní s ostatními, příběh se odvíjí jako sled výkřiků a hesel bez scelující paměti, alzheimerovský. Neexistuje nic jako vnitřní logika a sledovatelné odvíjení děje, ale každá scéna se dá naopak dourčit zvně, pomocí existujících filosofií, ideologií, syžetů a představitelných poruch soustředění, jimiž tvůrcové evidentně trpěli, nebo z nich alespoň podezírali diváky. Otázky, které nutně vyvstávají, jako např. kde se vůbec lidé na oné planetě Drágů vzali, jsou nejen nezodpovězené, ale především nedovoditelné, protože nekonzistentní děj jakoukoli možmost vysvětlení předem popírá. za odměnu, že jsem ten škvár přetrpěla, se podívám na pět dílů Ládínka za sebou. (19.01.2014)

V puberte som popri hororoch veľmi rád čítal aj takzvané Hard Sci-fi a fantasy. Keď už nič iné, tak aspoň sci-fi, aj také to náročné, komunisti vydávali, a u nás vychádzali (Dôkazom je knižnica môjho otca). Zbožňoval som autorov ako Arthur C. Clarke, Isaac Asimov, Harry Harrison, Stanislaw Lem, John Wyndham, Stephen Leacock, Michael John Moorcock, Thomas Michael Disch, Eric Knight, Terry Pratchett, Robert Silverberg, na všetkých si nepamätám bolo to už dávno čo som si od nich niečo prečítal. Konkrétne na hard sci-fi sa mi páčila tá neúnosná ťarcha nekonečnosti času a priestoru kde nikdy nešlo o to, zachrániť zem pred mimozemšťanmi či heroickú plavbu vesmírom zakončiť cestou domov. Skôr išlo o ten triezvy a realistický pohľad, ktorý miestami zvieral hrdlo, poukazuje na možnú realitu v tom konkrétnom momente a za daného stavu, ktorý nikdy nebol ružový. Neviem, ťažko to dokážem opísať slovami. Hard sci-fi v kinematografii mám takisto veľmi rád ale nikdy som popri pozeraní nedosiahol ten ťaživý pocit, ktorý tiež nedokážem opísať. Ten mi vyvolal až tento Francúzko-Československý animák (Ale je to viacmenej Francúzky, dočítal som sa, že s tým komunisti mali problém, keďže je to dosť silná satyra na nekorektnosť spoločnosti). Na planéte Ygam žijú inteligentné bytosti menom Dragovia. Spolu s nimi tu žijú aj ľudia (ako sa sem dostali je záhadou) sú oproti ľuďom asi 20krát väčší. Jeden týždeň draaga je pre človeka jeden rok. A tak sú považovaný za parazitov keďže sa rýchlo množia a ničia prírodu. Draagovia ich kynožia ale niektorých pestujú ako domáce zvieratká. Ako domáce zvieratko sa k jednému mladému draagovi dostáva aj hlavný hrdina. Je síce živený dobre ale má to dosť ťažké, keďže mladý draag u ktorého prežíva nemá v srdci ani v rukách veľa citu a deti radi používajú svojich domácich maznáčikov na vzájomné súboje alebo ich iba tak pre radosť mučia. Draagovia študujú doma prostredníctvom istého prístroja keďže sú spirituálne veľmi vyspelí a dokážu zo svojho tela prostredníctvom meditácii uvoľniť dušu. Hlavný hrdina sa takto vzdeláva cez prístroj rovnako z draagom a keď dospeje ujde do lesa aj s prístrojom a naučí ostatných ľudí múdrostiam a tajom draagov. Ide o staršiu animáciu ale má v sebe neskutočne pestrofarebné prostredie. Je plná originálnych vyobrazení tvorov, prírody a vo všeobecnosti všetkého iného ako je náš svet, a tak to v sci-fi má byť. Ako vizuálna tak aj zvuková časť filmu pôsobí neskutočne psychedelicky. Akoby to tvorcovia tvorili pod vplyvom drog. Všetko tu je na rok 1973 úplne dokonalé až na ten rýchlo spackaný záver. Do posledných 5 minút strčili na rýchlo koniec, ďalších 20 minút by tomu iba prospelo ale inak je do pre mňa dokonalosť. Na záver už iba dodám, že je to jeden z najlepších a najoriginálnejších animovaných filmov aké som zatiaľ videl. Práve preto ma hnevá to, že sa chystá remake, niééééé. (02.04.2016)

Velmi působivě, bizarně i nápaditě zpracovaná jiná planeta, kde lidi jsou jen mrňaví mravenci, se kterýma si obří ufoni hrajou. Fantastické obrazy podkresluje působivá hudba, že bych se nedivila, kdyby se u toho některé děti i bály :), zvlášť se scénami typu "hračka se nám rozbila" hned v úvodu filmu. A v žádné části příběhu, možná až na finále, se nedá úplně předvídat, co bude dál, protože tahle cizí planeta nabízí i to co by asi nikoho hned nenapadlo :). Příběh mrňavého knihomola, co se rád učil a ostatní mrňavé lidičky to naučil taky je prostě velmi zvláštní zábava a člověka nakonec napadne co se s těmi českofrancouzskými animovanými filmy stalo, že už žádné takhle dobré nejsou? (13.07.2010)