Krvavá jáma hrůzy

Poněkud úsměvný horor o skupině umělců, co proniknou do hradu, kde hodlají nafotit snímky pro přebaly hororových publikací, jejichž autor má vše na starosti. Motiv norimberské panny (co nikdy neexistovala), kyvadla od Poa a mučírny, tak jak ji známe z čarodějnických hororů té doby. Barvotiskový vizuál je příjemný, přílišná herecká stylizace komická. Většina soubojů je legračních, mučení obětí je chvílemi dobré, ale z dnešního pohledu přirozeně zastaralé. Edith leží na mučící peci, v níž hoří jen při detailním záběru, pavouk na šňůrách vypadá hůř (tedy legračněji) než Pučmeloud ze Včelích medvídků a upalovaná oběť nějak nehoří. K tomu ve vypjatých scénách zní příjemná hudba s lahodným ženským vokálem. Kdyby se toho chopil R. Corman (Jáma a kyvadlo 1961), byla by to jiná podívaná. A o dva roky později ukázali Němci v Hadí jámě a kyvadlu také onačejší příběh. Pro pobavení ale dobré. (28.08.2023)

Nedokonalostí tohoto snímku se můžeme utěšovat jen tím,že vznikl už dávno než většina ostatních podobně zaměřených trikových filmů.Technické provedení a efekty nikoho sice moc nepřekvapí,ale někdy je toho přespříliš.Ve své době byl tento film dozajista šokující svým pohledem na nahotu a mučení,ale Italové v 70. letech dali vysokou mez brutalitě a tvrdé gore efekty zacházely až do krajností,takže trikově tento rádoby úsměvný horor i na tu dobu je velmi špatný. (13.11.2015)

Celkem povedený starší italský krvavý flák se spoře oděnými herečkami a pořádnou dávkou mučení. Vše se odehrává na starém, zdánlivě opuštěném hradě, kde skupinka umělců hodlá nafotit hororově laděné snímky na přebálky knih. Naši hrdinové bez pozvání vniknou do hradu, kde je překvapí tajemný majitel se svými nohsledy. Majitel, který zpočátku nestojí o jejich společnost, nakonec nechá umělce přenocovat a nafotit v místní mučírně požadované snímky. Při focení je ovšem postihne smrtelná nehoda a dozvídají se o popravčím, který byl v minulosti proklet a odsouzen k smrti v železné panně. Další smrt na sebe nenechá dlouho čekat, vše nasvědčuje tomu, že nejde o náhody a šance na dožití se rána výrazně klesají. Snímek sice obsahuje toporné herecké výkony a řadu nechtěně vtipných scén, vše ale vyvažuje pekelná porce mučení na všechny způsoby a to převážně ženského pohlaví. Vše se navíc odehrává za zdařilého hudebního doprovodu a působivé výpravy. I přes řadu nezdařilostí si snímek, i když slabší, čtvrtou hvězdu zaslouží. (25.05.2009)

Bavilo ma to viac, ako som čakal. Zo 60s snímkami som tak trochu "hit and miss", ale tu sa to dalo v pohode stráviť. Ak by sme vyškrtli typickú 60s hudbu a súboje telo na telo s prisluhovačmi Crimson Executionera v pásikavých tričkách, ostane nám na svoju dobu určite provokatívny film s krásnymi a sporo odenými ženami, v nádherných interiéroch a exteriéroch autentického hradu, hory okolo, s mučiacimi nástrojmi a pôsobivou gotickou atmosférou, s trochou tej krvavosti, hlavne vzhľadom k roku výroby. Aj príbeh je dobrý, poprava v minulosti versus "zmŕtvychvstanie" v súčastnosti, aj keď ten twist príde dosť skoro, a na konci je to zopakované polopate, ak by to stále niekto nechápal. Nevadí to, film rýchlo a atmosfericky ubieha, občas je priznane cheesy a už len ten nový remaster na blučku od Severinu je pastva pre oči.  Zaslúžená 60s klasika. (15.09.2022)

Snímek oscilující mezi zvrácenými příběhy slavného Markýze de Sade a povídkami E.A. Poea. Bohužel bez atmosféry a napětí, a to i přesto, že jeho druhá polovina nabízí slušnou dávku násilí. Divák si tu přijde na spoustu druhů středověkého mučení a zabíjení typu železné panny, natahování na skřipec nebo upalovaní zaživa. Jenže to herecké panorama je natolik srandovní, že ten film zkrátka nejde brát vážně, kor když hlavní záporák vypadá jako nedomrlý bráška slavného El Santa. Předčasným vrcholem budiž bizarní scéna s elektronickým pavoukem a ženštinou lapenou v pasti - ta se prostě musí vidět! Ano, Bloody Pit of Horror strašlivě zestárlo, takže oproti jiným žánrovým kouskům tehdejší italské kinematografie nemá moc šancí zaujmout ani veterány v eurohororu. (09.04.2013)