Dívka s mušlí

Evelyna Steimarová coby matka alkoholička, která si za svůj život pořídila s různými tatínky už čtyři děti. Nejstarší dcera de facto převzala starost o rodinu. Její zoufalá snaha udržet mámu a tři syny pohromadě je hlavním tématem filmu. A není to film vůbec veselý. Své kvality ale nepochybně má, i když mi chvílemi přišel schematický. Dita Kaplanová byla tehdy velký talent...70% (05.04.2012)

Smutný příběh o dívce Vendule, která se snaží udržet při životě zcela nefunkční rodinu. Nahrazuje svým nevlastním bratrům matku, která se utápí v alkoholové bažině a není schopná plnit své základní povinnosti. Vendula obětuje své vlastní dětství, aby ty poslední zbytky zachránila svým sourozencům. Ačkoli natočený za hluboké normalizace, film přesvědčivě popisuje psychologii lidí, která je do značné míry nezávislá na společenském uspořádání. Alkoholici tady byli před třiceti lety, jsou tady i dnes (ze stejných důvodů). A terorizují své okolí stejně - a mají stejné výmluvy, stejně házejí špínu na druhé, sami se cítí ukřivděně a čistí jako lilie. Nezastírám, že nesnáším alkohol v jakékoli míře... Propůjčuje lidem prchavý a klamný pocit bezstarostnosti, zapomnění, volnosti a často také vstupenku k bestialitě, která v těch nejhorších případech vede k týrání dětí, jež se falešně vydává za výchovnou metodu... Dívka s mušlí je povedenou anatomií mezilidských vztahů, které jsou běžnější, než by bylo zdrávo. Také díky přesvědčivým výkonům většiny herců... (02.03.2010)

Na to, že film vznikl v r. 1980, zpracovává poměrně odvážné téma, odhalující fakt, že ne všechny socialistické ženy byly údernice a matky-hrdinky, ale občas taky rozvedené trosky a notoričky, dávající přednost chlastu a chlapům před vlastními dětmi. Matku zahrála poměrně věrohodně Evelyna Steimarová, ovšem celý film stojí a padá s výkonem dětské hvězdy Dity Kaplanové, v té době již známé z Kachyňova Čekání na déšť. Škoda, že další velkou filmovou příležitost už tato herečka nedostala. (02.05.2011)

I taková může být realita. Tak to může dopadnout, když má matka dítě vždy s jiným otcem, když je denně ponořená do lihu... Kolikrát jsem musel odvrátit hlavu, protože se na to prostě nedalo koukat. Těžko říct, jestli existuje ještě horší osud, než Vendulčin. Sice perfektně zahrané, ale velmi smutné. (20.07.2014)

Takhle se točí psychologické filmy, které vyprávějí o vážném tématu, ale nesnaží se dojit slzy za každou cenu. Chování postav je uvěřitelné, není nutná smrt dítěte ani zvířátka ani těžká choroba (když nepočítáme alkoholismus jako chorobu). Od Svobody by se v současném Hollywoodu mohli učit. Tohle být dnes současný americký film, má to hnedle Oscara a členové akademie padnou na pozadí. (23.10.2010)