Dívka s mušlí

Příběh jak vystřižený z pořadu Pošta pro Tebe. Na někoho, kdo zažil podobnou situaci, ať už přímo v dětském domově, nebo v rozvrácené rodinně, musí film působit ještě silněji. Ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu. Naprosto reálný obraz řešení sociálních problému v rodinně v 80tých letech. Lhostejnost a nezodpovědnost se zde prolíná s pravým opakem, ovšem bez jakýchkoli reálných možností. Velmi silná a autentická atmosféra. (30.09.2012)

Naši českí bratia to v žánri detského filmu vždy vedeli, i keď tu už máme predsa len vyspelejšie dieťa. Prvá polovica je socialistická depka ako vyšitá, u našich južných susedov ju nazývali gulášovým socializmom, polovica druhá je skôr melancholická, čo podtrhuje aj Hapkova hudba a záver pripomína magický realizmus. Pre mladších divákov bude Dívka s mušlí len ťažko stráviteľný pohľad do doby, do ktorej by sa rozhodne podľa vizuálu snímky nechceli prepadnúť a pre tých starších aj istým spôsobom nostalgická spomienka na vlastné detstvo. Ale vo väčšine prípadov šťastnejšie než to Vendulino. (12.02.2019)

Tak i za socialismu se točily těžký fillmy se sociální tematikou, tady o holčině, která má mámu alkoholičku a tátu v bílém kožichovém outfitu. Moc dobře se na to nekoukalo, ale kvalitu to má. Ditu Kaplanovou si spíš pamatuju z Matěji, proč tě holky nechtějí? (1981) , kde byla erotickým cílem hlavního hrdiny ale tady hraje malou třináctku a přitom to je jen o rok mladší film. Dobrá herečka. (06.12.2023)

Další z filmů, které mě silně poznamenaly v mém dětství, od té doby mám slabost pro žánr psychologického filmu s dětským hrdinou. Samotný příběh a jeho podání sice příliš nevybočuje z dobového dobrého standartu, ale úžasný výkon talentované Kaplanové, která excelovala i v Čekání na déšť a neméně skvělá Steimarová hodnocení tohoto filmu dostávají o řád výše. (28.07.2009)

„Co z tebe bude?“ - „Buchta.“ - „Co?!“ - „Buchta. To říká máma.“ Na režisérovi Jiřím Svobodovi mě příjemně překvapuje jedna věc; viděl jsem od něj doposud 4 filmy a každý mi přijde úplně jiný. To, co všechny spojuje, je společný převládající žánr, drama. A také kvalita, se kterou na tom byly také všechny podobně, Dívka s mušlí rozhodně není výjimkou. Na úvod je třeba říct, že film je takřka konstantní depresí. Těch pár záchvěvů něčeho pozitivního vždy velmi rychle zmizí, jako by to bylo něco nepatřičného. Snové (a tolik vypovídající) Venduliny představy spolu s výbornou Hapkovou hudbou tomu jen napomáhají. Stejně jako herecké výkony většiny zúčastněných. S Vendulinou matkou snad ani nejde soucítit, jen jí opovrhovat, s dcerou je to už kapánek těžší. Na jednu stranu ji člověk upřímně lituje a chápe, na druhou kroutí hlavou nad tou umíněností a možná krásnou, ale zcela naivní, sebezničující představou. A pak přijde konec a člověk si jen posteskne nad tím, že tuší, jak by to asi pokračovalo dál. Hodnotím slušnými 4*. (08.02.2018)