Nuda v Brně

Silně nostalgická postmoderní ozvěna České nové vlny a černobílých 60. let. Morávek pojmenovává něco, co většina českých filmařů ignoruje, totiž prázdnotu životů nejen současných Brňanů, ale i Moravanů, Čechů a Evropanů, dělá to ovšem tou nejchytřejší možnou cestou, tedy vypíchnutím absurdního a komického. Nuda v Brně, spolu s Tycovým Vojtěchem, řečeným sirotkem a Reifovou Postelí, tvoří triumvirát výjimečných filmových retro stylizací, kterým se jako jediným podařilo ve 21. století vyvolat ducha a atmosféru legendární české nové vlny šedesátých let, tedy toho nejlepšího, co česká kinematografie kdy zažila... (19.11.2006)

Překvapení od dvou divadelních hvězd (Vladimír Morávek a Jan Budař) je to opravdu velké. Samotný scénář šlape jako hodinky (spousta hlášek, rohlíkové znaky a pod.) a ani režie nezůstává pozadu. Herci jedou bez problému, až na Pavla Lišku, který tu hodně připomíná svou postavu ztvárněnou ve filmu Pupendo. Nuda v Brně je inteligentní komedie, která dokáže být vtipná, aniž by ztrácela svou důstojnost. (16.04.2004)

Byl jsem překvapen, jak vtipný, milý, inteligentní a námětově neotřelý film Nuda v Brně je. K výborně napsanému scénáři se přidali i výborní herci (hlavně ústřední dvojice Budař a Holánová je naprosto a po všech stránkách skvostná) a světlo světa tak mohl spatřit ojedinělý počin, který snad i trochu paroduje určité životní situace, hlavně ale dobře pobaví, byť neobsahuje scénky, u nichž by divák smíchy padal na podlahu. Jeden z nejlepších českých filmů posledních 5 let. (09.02.2005)

Všechno se stane dneska v noci. Nežer to vole, je to lubrikovaný. To víš, Olinko, hezký to nebude. Dotýkej se mě, Stando. Nejlepší česká komedie za hodně dlouhou dobu s tak krásně lidským pohledem na sex, že se mi vryla hluboko pod kůži. Navíc vidět zase Donutila v nějaké "opravdové" roli je hotový balšám. Morávek dokázal natočit film s takřka divadelní preciozitou; všechno stojí na pointovaných dialozích a výtečných hereckých výkonech. Hurá, chci více takových troškovských protijedů! (27.01.2004)

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)