Jen o rodinných záležitostech

“Raději se desetkrát mýlit, než mít jednou pravdu proti straně!” Československo, 50. léta a nelidský teror na lidech v podobě vykonstruovaných procesů. Doslova horor mající reálné základy. Citace: ´Příběh z období kultu osobnosti, usilující o postižení psychologie doby a lidí ji žijících. Odsuzuje i varuje vylíčením tragických osudů dvou mužů, zatčených a obviněných z velezrady, a ženy jednoho z nich, kteří trpí nesprávnými metodami i s nimi zápasí a sami v sobě i ve svém okolí hledají odpověď na palčivou otázku, kde vlastně je pravda a spravedlnost.´ Snímek je natočen na základě autobiografického knižního románu autorky Jaromíry Kolárové, která vyšla v roce 1965. Scénář byl však dokončen až v roce 1988 a do kin hotový film vzešel zrovna v době tzv. Sametové revoluce a co si budeme povídat, kdo by v tuto dobu chodil do kina. A tak bohužel upadl v zapomnění a je to ohromná škoda. Tohle by se mělo v televizi promítat hodně často, neb lidé zapomínají a z dob komunismu si připomínají jen to dobré. A rozhodně se na to měli podívat čeští tvůrci, kteří stojí za filmem ´Milada´. Takhle nějak ten film měl vypadat. Stojí za připomenutí, že něco takového už v roce 1970 natočili francouzští tvůrci v Česku uvedeném pod názvem ´Doznání´, pro změnu dle vzpomínek popsané v knize od československého komunistického politika, diplomata a publicisty Artura Londona, který emigroval do Francie, jehož děj je tomuto podobný jako vejce vejci. Film byl samozřejmě v tehdejším Československu zakázán a není divu. (16.08.2018)

Tenhle film doplatil na dobu svého vzniku, lépe řečeno na dobu svého uvedení do distribuce, protože doba pádu komunismu nesvědčila ani filmu ani divadlu a trvalo dobré dva roky, než se situace stabilizovala. Řada zajímavých snímků tehdy zapadla, aby je záhy vystřídaly nepoměrně horší neumětelské výrobky komerčního braku. Dovolím si odhadovat, že kdyby totéž Svoboda natočil v současnosti, stala by se z toho přinejmenším malá filmová událost. Na filmu je vidět ještě taková ta řemeslně kvalitní barandovská produkce, která měla svou nepopiratelnou úroveň. Tak 90 % současné české filmové produkce téhle lajny jednoduše nedosahuje. Uživatel Enšpígl se podivuje, jak mohl tak kritický a poměry 50. let obnažující film natočit angažovaný komunista. Mně to naopak přijde jako celkem logický důsledek vývoje české intelektuální radikálně levicové umělecké scény. Jen je potřeba poznamenat, že tito lidé k pochopení toho, co spoustě jiných bylo jasné od začátku, potřebovali několik desítek let a spoustu trpkých zkušeností. A zároveň je nutné podotknout, že zájem těhle tvůrců se obvykle redukuje na komunistické funkcionáře, kteří se obětí procesů stali až v pozdní fázi zostřování třídního boje, a už si nevšímají spousty těch, kteří putovali do lágrů mnohem dřív, ať už to byli příslušníci jiných politických stran, kněží nebo soukromí rolníci, prostě všichni, které režim považoval za své protivníky. Jen o rodinných záležitostech není tak výborný snímek jako např. Kachyňovo Ucho nebo Doznání Costy-Gavrase, je i poněkud schématický, protože režisér chtěl do filmu dostat úplně celý mechanismus fungování těhdejších politických procesů, ale pro člověka, který se chce seznámit s politickou realitou první poloviny 50. let, je to určitě dobrá volba. Dobře vybraní herci odvádějí svůj vysoký standard a Jaromír Hanzlík je v roli oběti státní bezpečnosti jednoduše výborný. Celkový dojem: 75 %. (02.06.2012)

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. (23.03.2020)

Při sledování tohoto pozapomenutého raně posametového československého filmu mi okamžitě naskočilo vcelku nedávno zhlédnuté Doznání a vcelku mne překvapuje, že tu není v podobných.  Byť  filmové zpracování Londonových zážitků v některých okamžicích volí symboličtější jazyk, tak bych řekl, že se u něj režisér Svoboda rozhodně inspiroval, anžto některé pasáže byly prakticky totožné.   Padesátá léta byla nejtajemnější a zároveň nejhrůzyplnější součástí komunistické éry  nejen v Československu. Paranoidní režim  se začal pod taktovkou stalinské Moskvy  obávat o náladu svých poddaných, poněvadž  se plánovací ekonomický dadaismus přiliš nedařil a  nastal  čas zasáhnout a ustanovit viníky téhle situace. A bylo třeba sáhnout až k obětem nejvyšším a setnout některé své vlastní hlavy, jinak by společnost téhle kamufláži nikdy neuvěřila.  A tak byl vymyšlen a realizován  proces s největším "zrádcem" Slánským a jeho nohsledy.  Doba, kdy si žádný člověk, ale i dříve nedotknutelný pohlavár nemohl být ničím jistý, doba strachu a útlaku a doba, která "zachránila" socialistické zřízení na dalších pár let...    Jako obžaloba hrůzyvlády pak funkční i díky skvělým hercům, Hanzlík, Kňažko, Vančurová, Bartoška ale i v menších rolích Roden či  Mucha naprosto excelentní. Celý příběh pak rámuje bezútěšná temná atmosféra, kde zejména scény z věznice nedávají pražádnou naději. (26.07.2023)

Perfektní, leč zapomenuté dílo české kinematografie. Předchůdce filmu "Ve stínu" byl snad ještě lepší než jeho novější verze. A tolik legendárních herců pohromadě se jen tak nevidí. Škoda jen, že to bylo natočeno v době pro film nepříznivé (prakticky všechny první porevoluční filmy zůstaly zapomenuty). (19.07.2014)