Prokletí domu Hajnů

Knižní předlohu Neviditelný od Jaroslava Havlíčka podle které je film natočen jsem nečetl. Takže nemůžu posuzovat jak moc se film drží knižní předlohy. Každopádně s tím co mi bylo naservírováno jsem maximálně spokojenej a v podstatě nemám k filmu sebemenší výhrady. Na svou dobu neskutečně vizuál, skvělý herecký výkony, dechberoucí příběh a navíc si film skoro po celou svoji stopáž udržuju hutnou atmosféru, která se divákovi dostane až pod kůži. Jsem rád, že stále nacházím český potažmo československý filmový poklady, který jsem ještě neviděl. Hned zítra si musím dát dřívější filmový zpracování téhle knižní předlohy v podobě filmu Neviditelný z roku 1965. (21.02.2023)

Docela jsem se na tento náš starý psychothriller těšil, přestože jsem román nikdy nečetl. Jen tak letem světem jsem proletěl několik komentářů na netu a už se nemohl dočkat, jakýže je to skvost. Ze startu tomu tak skutečně bylo a já se ponořil do tajuplného sídla rodiny Hajnů a vytvořená atmosféra byla skvělá, stejně jako různobarevná charakteristika jednotlivých postav – Čepek byl prostě skvělý, stejně jako Kaplanová. Jenže jakmile strýček Cyril zmizí ze scény, započala kvalita rychle klesat. Uvřeštěná Vančíková mi začala lézt po nějaké chvíli na nervy a já se popravdě začal trochu nudit, ono kouzlo mizelo v mlžném oparu a já nemohu než souhlasit s J. Mayenem, že jde jen o lepší průměr.60% (16.12.2013)

Havlíčkova psychologická próza pojednává o pokřivených lidských postavách a jejich osudech, ze kterých člověku není dvakrát dobře po těle. Stejné pocity ve vás vyvolá i filmová adaptace jeho románu "Neviditelný". Zajímavé filmové postupy jako jsou práce se světlem, kamerou a hudbou vás buďto upoutají, nebo donutí k přemítání nad tužbami typu „je to sice zajímavě udělané, ale ať už je proboha konec...". Já jsem se žel spíše těšil na závěrečné titulky... (08.01.2009)

Nakonec to nebyl můj šálek kávy, některé drobnosti na mne působily nedobře - třeba Stropnického dabing se moc k Horváthově postavě nehodí, protože z ní dělá namyšleného floutka, který je determinován svým otcem a chudými poměry, v nichž vyrůstal. Ale ta postava je rozměrnější - snaží se vyrovnat sama se sebou, snaží se žít, ale neví, jak na to, doufá, když bude mít moc a postavení, že to snad přijde, a ono ne. Navíc je film zbytečně dlouhý, o dvacet minut měl být kratší, aby byl údernější. Jinak jako ano, je to depka, lidé stíhaní osudem na všechny strany, prokletí dědičné paranoidní psychické poruchy, výtvarná stylizace jako z italských hororů tomu také sedí. Pár scén je skvělých včetně dialogů (pálení dopisů, když v kostele otec hladí otcovsky Soňu po ramenou, zatímco manžel vymýšlí, jak se jí zbavit, využití tunelu při narození i smrti) a Vančíková hraje jako o život a tu proměnu z rozumné ženy v blázna jí zde naprosto věřím. Filmařsky, herecky, režijně a výtvarně je to vážně skvělé, a to nemluvím o hrách kamery se světlem apod. Jak říkám, vadila mi jistá utahanost střední části, kdy bylo plus minus jasné, k jaké tragédii se to chystá, hlasy v zahradě mi pak už rovněž trochu šly na nervy svým neustálým opakováním, a dabing pana Horvátha je rušivý. Ale jinak psychologický horor s temnou a dusivou, depresivní atmosférou, jak má být. (03.08.2018)

Podařená filmová adaptace románu Jaroslava Havlíčka Neviditelný. Srovnám-li však tuto adaptaci s jinou, tentokráte televizní, adaptací totožné literární předlohy, tedy s Neviditelným režiséra Jiřího Bělka, v němž doslova exceluje Rudolf Hrušínský, musím konstatovat, že Prokletí domu Hajnů je v takové přímé komparaci jednoznačně zastíněno... (20.11.2006)