Prokletí domu Hajnů

Až jsem žasl, jak hutnou a nepříjemnou atmosféru lze v Prokletí domu Hajnů zažít. Z velké části je to zásluhou vhodně zvolené hudby a úžasné práce s kamerou, jenž má na svědomí Vladimír Smutný. No a samozřejmě nesmím zapomenout na skvělý herecký výkon Petry Vančíkové, která bravurně ztvárnila Sonin rozklad osobnosti a propad do hlubin šílenství. Na naše poměry rozhodně nadstandardní počin. Zaujal mě ale spíše svou formou, než příběhem samotným, který mě zejména kvůli značné nevyváženosti příliš neoslovil. (07.05.2018)

Román NEVIDITELNÝ od Jaroslava Havlíčka je solidní psychologická depresárna, čtivá i v dnešní době. Režisér Svoboda, zodpovědný za pár zajímavých a vybočujících filmů v 80. letech adaptoval román stylově s vybranou vizuální stránkou a trochu děj a motivace některých postav z předlohy změnil a zhustil, ale ustál to. Na filmu je kromě předlohy lákavé i herecké obsazení, které je s vyjímkou páru Horváth - Vančíková přítomno v méně scénách, ale určuje atmosféru filmu Valerie Kaplanová konečně hraje démonickou tetu místo senilní stařeny, Brzobohatý si nezvykle vystřihl roli bezradného slabošského továrníka a na Petra Čepka zbyl zase cvok i když si ho moc neužijeme. Škoda jenom, že Slovák Horváth, schopný herec, který umí dobře pracovat se svým hlasem, je předabovaný kvůli jazykovému rasismu nevhodně Martinem Stropnickým, který k němu moc nesedne a hlasově akorát trapně teatrálně křičí nebo "diktuje" dialogy. Celkově se jedná o slušný film, co chybí v příběhu, doplní tvůrci psycho stylem - Dario Argento by měl radost, čtyři hvězdičky bez váhání. (14.10.2009)

Formální Svobodův manýrismus je zjevný, přesto jeho pohled na retro je fantastický. Citlivý přistup k Havlíčkovi až skvělý. Expresivní herectví pak výborné. Měli toho s Horváthem natočit víc. Psychologický román z roku 1937 dnes již platí za klasiku a mimo televizi, film a rozhlas se dočkal i divadelní dramatizace v Městských divadlech pražských. Každý z pohledů stojí za pozornost. (13.05.2011)

Tohle by bylo možná opravdu lepší na papíře jako nějaká hororová povídka ve stylu E. A. Poa než úplně celovečerák, kde se toho zas tak moc nestane. Na české poměry ve své době to musela být asi celkem pecka. Ve 20. letech 21. století to dnešního diváka asi zas tak moc z trenek nevystřelí. Herecky je to samozřejmě kvalita. Kamera, kulisy a hutná atmosféra potěší, ovšem ten příběh byl na mě moc sporý a nezajímavý. Příkloním se na stranu tří hvězd hlavně za tu řemeslnou stránku. Přesto mám ale pocit, že tomu filmu křivdím a asi jsem na něj nebyla správně naladěná a měla bych mu dát ještě někdy šanci. (07.11.2023)

Svoboda umí pracovat s atmosférou, ale jeho problémem je nadužívání efektů - zběsilých kamerových jízd vyjadřujících neviditelnou přítomnost těch druhých, kteří sice nejsou přítomni fyzicky, ale neseme si je v našich duších, či záběru tváří zespodu naznačujících klaustrofobii uzavřeného prostoru. I laboratoř se mění v peklo se záblesky "plamenů" (ta je díky své viditelné umělosti neslabším místem filmu). Horváth je sice nepřirozeně dabován Stropnickým, který hlasově vůbec nesedí, ale jinak jsou herecké výkony tím hlavním tahounem filmu. Kdyby Svoboda nechal hlavní tíhu na hercích, a všechnu tu expresi použil jen v těch správných chvílích, nemusel být výsledný dojem tak rozporuplný. Tak totiž zanikne třeba vypjatá scéna s dítětem na stromě, protože Svoboda musel i obyčejný rozhovor, svatbu či křtiny natočit přepjatě a expresionisticky. (25.08.2010)