Schůzka se stíny

...Nic nemůže tak vyrůst a nic nemůže tak hluboko klesnout jako člověk. S noci propastí srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost a jak málo je tím řečeno... Vážím si R. Brzbohatého, J. Brejchové i R. Lukavského. Celkem mě ale iritovalo a to dost, že Brejchová mluví polsky, Lukavský zase anglicky no a aby nechybělo tak ke konci na malou chvíli zazní i němčina. Člověk aby u tohohle filmu byl opravdu jazyka znalej. Moc mi nesedla ani zvolená hudba. Jinak jde bezesporu o silný psychologický drama. Mám k němu ale svoje výhrady a nejen ty co jsem tu psal. Film Schůzka se stíny to má u mě za silnější 3hvězdy... Co jiného jsme než to co bylo... (10.10.2023)

Taková částečná příprava na ZÁNIK SAMOTY BERHOF, ve které mne dostal nejen Jiří Svoboda svou režií, ale hlavně Jozef Revallo jedinečnou hudbou, což je jeden ze silných základů atmosféry i v tomto snímku. Střet dvou poznamenaných duší, které nemusí mluvit, a přece si rozumí. Zde není potřeba slov. Jakákoli vzpomínka je více než ničivá a ve světě, v němž oba právě teď žijí, je to skoro nepřekonatelná překážka, vyvolávající nejistoty vlastní existence. Byli na místě, kde už nic není, prázdno a smrt. Vrátili se a nyní hledají onen důvod k návratu. Naprosto skvostné filozofické výklady na několika úrovních. Rackův postarší realista a svůdník, který si rád popije, ze sebe chrlí skutečně perfektní myšlenky. A zase na druhé straně Jan Kačer a jeho terapie přítomnosti, založená na jsoucnu a pouze na okamžiku, který vnímáme. Budoucnost a minulost jsou jen bludy. Existuje pouze přítomnost. I když ke konci film lehce ztrácí počáteční tempo a brzdní mě v plném počtu, nemohu jinak než doporučit. (30.10.2013)

Veľa filozofovania o podstate dobra a zla, a či má zmysel svet takto rozdeľovať. Udalosti, a nie je toho veľa, sa len tak dejú, akoby neboli podstatné. Niektoré filozofické myšlienky by aj boli zaujímavé, ale v tomto filme zanikajú. K tomu zvláštna kamera, zvláštny strih a Brejchová, ktorá už nemá dvadsať. Nakoniec mi celý zmysel filmu unikol, takže strata času. (28.11.2014)

Zpočátku jsem z toho byl docela zmatený, jelikož to celé začalo silně mysteriózní atmosférou, která mi trochu připomněla Prokletí domu Hajnů a do toho jsem sledoval nějaké střípky čehosi. Čekal jsem cokoli, ale něco takového fakt ne. Naštěstí se mi to postupně celé skládalo dohromady, takže jsem se dočkal celkem dost zajímavého psychologického příběhu, u kterého nejvíc fakt dělá ta atmosféra, která to celé povyšuje někam úplně jinam. Celkově si sice nedokázala udržet moji pozornost po celou dobu a i od konce jsem čekal krapet víc, ale i tak si celý ten film určitě někdy rád zopakuji. Třeba mi to pak bude připadat ještě promyšlenější než teď. Jinak tu hodně taky dělá kamera a hlavně hudba, kvůli které především se atmosféra toho filmu ubírá kamsi do jiné dimenze... Btw, celkem by mě zajímalo, jestli Svoboda zůstal věrný tomu svému stylu až do současnosti, ale trochu se obávám, že moc ne... Slabé 4* (28.11.2021)

Také jsem chtěla pracovat jako archeolog. Děsně mě lákalo hrabat se v zemi nebo písku. Ovšem, archeologie není jen o nějakém hrabání. V tomhle filmu slouží archeologie jen jakási berlička, o kterou se opírá příběh, i když základním kamenem je Radoslav Brzobohatý a Jana Brejchová. Ilja Racek zde pronáší jednu životní pravdu za druhou. Hudební doprovod filmu je opravdu strašný. Působil až moc šíleně. Kdybych ho měla poslouchat delší dobu, tak se zblázním. Zvláštní film, který se dá jen těžko popsat. (03.05.2011)