Skalpel, prosím

Nejspíš nejlepší (minimálně tuzemský) film z nemocničního prostředí. Možná je to díky Jiřímu Svobodovi a jeho schopnosti vyprávět, nebo úžasnému Miroslavu Macháčkovi, jemuž jsem věřil úplně všechno. Film především nevyznívá ani trochu jako srdceryvné melodrama, ale spíše jako napínavý psychothriller o záchraně člověka. Tak asi hlavně proto. 95%. (22.08.2006)

Tak tenhle film mi definoval dokonalého chirurga - žádnej hřejivě milej Chudíkův Sova nebo zábavný Štrosmajer, ale koncentrovaný, vážný, mírně strašidelný Macháček. Výborný psychologický film, jeden z nejlepších v naší kinematografii z nemocničního prostředí. (04.01.2023)

Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností... Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý "Uzlík" leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi. (29.10.2005)

Především zásluhou vynikajícího Miroslava Macháčka (i v reálu přesně toho zažraného profesionála zasluhujícího respekt, se kterým byste si ale dvojdomek opravdu postavit nechtěli) těžko zapomenutelné niterné drama o životě špičkového neurochirurga. V uvedených intencích je to zřejmě náš nejkomplexnější film, nechybí v něm snad žádný aspekt života hlavního hrdiny. Zápletka s dětským pacientem by mohla evokovat některé Kachyňovy filmy, ale Svobodovo pojetí by od zmíněných víceméně hořkosladkých snímků nemohlo být odlišnější. Velmi působivé a řemeslně výborně provedené dílo - které ale nebude vyhovovat každému. 80% (24.11.2012)

Naprosto skvele ojedinele dilo, ktere pomoci myslenek profesora, vyborne hudby, scenare a velmi kvalitnich hereckych vykonu dotvari maximalne depresivni atmosferu, ktera si vas u obrazovky najde. Plne souhlasim s tim, ze se jedna o nejlepsi film z lekarskeho prostredi, a mozna nejen u nas. Jen je skoda, ze takove filmy se uz u nas nikdy tocit nebudou, nic tomu zatim nenaznacuje. Nejlepsi film roku 1985 ( i pres Vesnicku strediskovou ). (22.08.2009)