Skalpel, prosím

Velice výmluvný, stoprocentně nadčasový - a především až bolestně LIDSKÝ příběh. Mnohé vypovídá jen očima ... aniž by se musel spoléhat na dialogy - a přitom dokonale vystihuje podstatu profese, kterou bych zastávat nechtěla ... ani nemohla. Nestačila bych na ni fyzicky - a nezvládla bych ji psychicky. Se stejným zaujetím - a s takřka chirurgickou přesností vyobrazuje i povahu profesora - neurochirurga, který dobrovolně podstupuje své každodenní neokázalé zápasy se smrtí. Nebojuje za sebe, ale za druhé. Nemá rytířské brnění, meč ani štít - jeho výbava je o poznání skromnější: Je vyzbrojen "jen" bílým pláštěm, mikroskopem a skalpelem ... a k ruce má svůj tým. Vždyť každý rytíř by měl mít svou družinu, aby nezůstal na všechny bitvy samojediný. Jeho síla spočívá i v jeho slabosti ... a naopak. Musí být přísný k sobě i k druhým, jinak by nemohl vykonávat svou práci, jinak by nemohl být špičkou ve svém oboru. Je jen člověkem, tudíž má i své chyby, ale je upřímný k sobě i k vám ... nejenom tehdy, když se ohlíží proti proudu času za svým životem. Lidé jako on si zaslouží to nejvyšší uznání, přesto většina z nich zůstává v anonymitě, na rozdíl od nejroztodivnějších "celebrit", které se rády zviditelňují při každé příležitosti - a přitom jim nesahají ani po kotníky. Ale ... co oni sami ? Stáli by o pomíjivou světskou slávu, která by je připravila o soukromí ... stáli by o přízeň davu, která je povrchní a nestálá - i vlezlá a otravná, pokud je jí nadbytek ? A tak je snímek o skalpelu a ruce, která ho vede, vyjádřením díků každému z nich. (05.10.2020)

Strhující výpověď muže na špici chirurgie. Příběh všedního pracovního dne, týdne a měsíce jednoho doktora na neurochirurgii. Zároveň ale také skládání účtů stárnoucího muže, bilancování, vzpomínky. Děj podbarvuje komentář hlavního hrdiny, padají moudra, která by vydala na seriál. Syrové až naturalistické vylíčení světa uvnitř i okolo našeho pana doktora. Už dlouho jsem neviděl český film, který by šel takto na dřeň věci. Čistých 100%. (11.02.2010)

Filmy a seriály odehrávájící se v nemocnicích jsem nikdy neměl moc rád. Věřim, že pokud někdo považuje nemocnici za atraktivní prostředí, bude si u Skalpelu chrochtat blahem. Film nabídne skoro 2 hodiny záběrů z operačních sálů, nemocničních pokojů a dlouhejch studenejch chodeb prokládaný Macháčkovejma vnitřníma monologama. Chválim, že je to natočený tak nějak nezaujatě a jakoby s odstupem, chvílema skoro až dokumentárně, takže třeba ani dítě s nádorem v kebuli nepůsobí vyloženě jako trapnej pokus o citový vydírání labilnějších diváků, ale prostě jako jeden případ z mnoha. Pro mě je to průměrný drama s dobrym Macháčkem a Brzobohatym. 55% (04.03.2012)

Život je podvod. Snad u žádného jiného filmu jsem neměl pocit takového permanentního strachu a bezmocnosti, jako tady. Naléhavá sdílnost, s níž tvůrci interpretují svůj pohled na lidský život, na jeho křehkost, nevyzpytatelnost i pomíjivost, nabízí skutečně nevšední, možná dokonce ojedinělý pohled na lékaře, na tyto "anděly v bílém", vesměs špičkové odborníky, kteří dnes a denně čelí namáhavým zákrokům i mnohdy složitým podmínkám. Svobodova režie navíc poskytuje výrazný prostor jak pro mistrovské herecké sólo Miroslava Macháčka, doplňujícího sebe sama v zajímavě vedených vnitřních monolozích, tak pro ostatní spoluhráče; asi nejvíc se mi do paměti vryl Brzobohatého Krtek, který během filmu přichází o svou jedinou dceru a pod vlivem této události ztrácí pevnou půdu pod nohama. Vynikající film, melancholický, živý, pravdivý, zkrátka přesně takový, aby navždy připomínal, jak tenká je hranice mezi životem a smrtí. I za to mu náleží náš velký dík. (23.02.2017)

To bylo ale dilema, velmi hutný příběh, silně autentický. Kam se na tenhle film hrabe Růžovka a jí podbné seriály. Tenhle film je spláchne všechny. Nebyla autorka literární předlohy Valja Stýblová taky lékařka? Já myslím, že ano. Je to z filmu hodně cítít a na něm vidět. Miroslav Macháček byl vynikající. Moc pěkně zde byla rozebrána jeho osobnost jako lékaře a člověka. Zajímavý snímek. To se musí nechat. (10.09.2020)