Skalpel, prosím

Československý psychologický film z nemocničního prostředí na oddělení neurochirurgie podle stejnojmenné knižní předlohy od Valji Stýblové. Vyprávění je zaměřeno na staršího lékaře, jehož jméno ve filmu nezaznělo a jenž provádí náročné operace v oblasti mozku. Hlavní postavu ztvárnil M. Macháček a jeho pracovní i soukromé záležitosti jsou doplněny svými nahlas vyslovenými myšlenkovými pochody. Neveselý a pochmurný snímek od J. Svobody vrcholí náročnou a téměř beznadějnou operací šestiletého Víti Uzla, od jejíž realizace dali všichni Macháčkovi kolegové ruce pryč. Ačkoli je zkušený neurochirurg značně unaven, neboť předchozí noc místo odpočinku byl povolán na akutní operaci nezodpovědného motoristy, pokusí se o záchranu chlapcova života. V dalších rolích se představili jeho kolegové v lékařském sboru R. Brzobohatý, V. Mareš či F. Řehák, Macháčkovu partnerku představovala J. Brejchová a přehlíženou lékařku Volejníkovou si zahrála polská herečka B. Brylská. V menší roli Macháčkova syna se objevil O. Pavelka. Starostlivého a obětavého dědečka, představujícího jediného příbuzného operovaného chlapce, naléhajícího na Macháčka, aby se do takřka beznadějné operace pustil, ztvárnil Š. Mišovic. V malé roli pacienta, někdejšího Macháčkova přítele ze studií, jsme mohli sledovat R. Lukavského. Soudím, že divácká atraktivita tohoto snímku není na vysoké úrovni, z filmu na diváka doléhá nepřívětivá a uspěchaná nálada, avšak nabízí bližší pohled na specializované nemocniční pracoviště s lékařskými kapacitami. (22.02.2019)

Především zásluhou vynikajícího Miroslava Macháčka (i v reálu přesně toho zažraného profesionála zasluhujícího respekt, se kterým byste si ale dvojdomek opravdu postavit nechtěli) těžko zapomenutelné niterné drama o životě špičkového neurochirurga. V uvedených intencích je to zřejmě náš nejkomplexnější film, nechybí v něm snad žádný aspekt života hlavního hrdiny. Zápletka s dětským pacientem by mohla evokovat některé Kachyňovy filmy, ale Svobodovo pojetí by od zmíněných víceméně hořkosladkých snímků nemohlo být odlišnější. Velmi působivé a řemeslně výborně provedené dílo - které ale nebude vyhovovat každému. 80% (24.11.2012)

Jedno z vrcholných děl české kinematografie, které by si neměl nechat uniknout žádný fajnšmekr filmového umění. Psychologická studie o rozhodování o bytí či nebytí toho druhého. Představte si: jste před náročnou operací a ležíte na nemocničním lůžku. Hlavou se Vám motají zmatené myšlenky, ale v duši se spoléháte na svého operujícího lékaře. Máte těžkou situaci, ale nemáte za průběh operace zodpovědnost. Tu přetěžkou zodpovědnost za Váš život, však musí nést na svých bedrech Váš operující lékař. O to je jeho situace oproti té Vaší horší. Co vlastně běhá před takovou náročnou a možná beznadějnou operací zodpovědnému a charakternímu lékaři hlavou? Odpověď na tuto otázku můžou dát vynikající Miroslav Macháček, Jana Brejchová a "SKALPEL, PROSÍM". (21.08.2008)

At zije Miroslav Machacek, Sean Connery je proti nemu neslany nemastny bridil nevalnych hereckych kvalit!!! No, mozna trosku prehanim, ale MM je podle me jeden z nejcharismatictejsich hercu vubec. K filmu samotnemu = mezi herci pevnou rukou vladne samozrejme kral MM, ale zdatne mu "pricmrndavaji" Brejska, Brzobohaty, Lukavsky a treba i takova Cockova. K tomu pridejme silny a citlive natoceny pribeh a mate zde Frau Joelly ktera se dojima a breci jak zelva a Klenot ji rika "proc se divas na takove filmy kdyz u toho tak strasne bulis" a Frau Joelly mu odpovida "kdyz ty tomu vubec nerozumis, to je tak krasny film!". A ja radostne petkuji a raduji se prevelice ze zrovna v Cesku se podarilo natocit nejlepsi film z nemocnicniho prostredi vsech dob! (18.02.2015)

Príbehy aké sa dnes točia snáď už len v rámci seriálov a má to svoje opodstatnenie. Cca dva prípady na jednu epizódu je tak akurát, pričom ak nás jeden baví viac než ten ďalší tak sa nič nedeje. Pri dvojhodinovom filme to už ale pre mňa predstavovalo menší problém, malé dieťa s veľkým nádorom bol ten najzaujímavejší prípad a tie ostatné zatienil, takže som skôr stále čakal, kedy sa k nemu réžia vráti. Niežeby tie ďalšie boli nezaujímavé, ale predsa. Zo snímky cítiť nostalgiu, kedysi sme asi tento film viacerí pamätníci videli, každopádne ide o nadčasové dielo, kde je vlastne úplne jedno, v akom politickom režime sa jeho dej odohráva. Monológy sú skôr barlička, keď neviete inak vyjadriť to, čo si postava myslí, sem ale celkom pasovali. 70% (11.01.2021)