Zánik samoty Berhof

Film, který je i po letech stále silný, stejně jako kniha. Temný příběh, kde je buď noc, nebo prší, či spíše leje, a slunce se ukáže jen na jednu malou chvíli, když se Ulrika vydá do městečka pro léky. Hudba a vynikající kamera dodávají nezbytnou ponurost a přibližují snímek k vrcholným dílům Vláčilovým. Syrovost ještě podtrhují brutální vraždy, které přeci jen nebyly v českých filmech až tak běžné. Pro mě asi nejlepší Svobodův film. Velké plus je obsazení J. Brejchové do čela wervolfů. V knize má tuhle úlohu muž. Její sametový hlas a tajemná aura způsobují, že divák se k ní nedokáže jednoznačně postavit. Je bestií, nebo se jen pokouší ochránit ty, kdo ji následují? Vedle Údolí včel a Adelheid nejlepší film podle Körnera. Balada, kde vina a trest jdou spolu ruku v ruce... (26.05.2013)

Vlak dětství a naděje či jiné příběhy ze Sudet, působí vedle Zániku samoty Berhof jako pohádky na dobrou noc. Vlastně, kam se hrabou i leckteré horory! Atmosféra se snad ani krájet nedá, ztupili byste si nůž. Hluboké nehostinné lesy, ponuré oprýskané samoty plné hnusných zatuchlých trámů a temných svatých obrazů, obyvatelé dohnaní k šílenství, osudy o kterých by možná bylo lepší nevědět. O kladnou postavu tu skutečně nenatrefíte - snad s výjimkou dívky Ulriky a jejího otce, ač opilce a hrubiána (Ladislav Křiváček v životní roli). Výborná Jana Brejchová, přičemž nemohu zapomenout ani na Milana Kňažka, coby drsného velitele pohraničníků. Jiří Svoboda, ať si o něm každý myslí co chce, je bezpochyby jedním z našich nejlepších tvůrců. Do svého majstrštyku dle Körnerovy předlohy dal všechno. A všechno naplno. Za atmosféru a některé scény by se nemusel stydět ani Lucio Fulci (scéna s vidlema je jedna z nejnaturalističtějších, které jsem kdy viděl). Až na krev. Doporučuji všemi deseti s menším (a důrazným) varováním - slabší povahy opravdu ruce pryč. (17.01.2009)

"Zánik samoty Berhof" je surová, ponurá, silne atmosferická, povojnová dráma odohrávajúca sa na schátralom statku uprostred hôr na česko poľsko nemeckej štátnej hranici. Výborná réžia, takmer dokonalá kamera a perfektné výkony všetkých zúčastnených hercov robia z tohto snímku nezanedbateľnú súčasť vrcholu československej filmovej tvorby, ktorú dozaista dokážu vysoko oceniť všetci priaznivci tuzemskej kreatívnej kinematografie. **** (08.10.2012)

Natočeno s naprosto mrazivou a chvílemi až hororovou atmosférou. Temné lesy a kopce jesenických hor vytváří výbornou, zamlženou a tajemnou kulisu událostí, které se staly, dle předlohy, na konci války. Film sice zpracováním a částečně i dějem připomíná Vláčilovy snímky jako: Adelheid, nebo: Stíny horkého léta, ale i tak ho lze považovat za originál, díky rozdílnému přístupu k tématům i když podobnost je zde nevyhnutelně jasná. Příběh se odehrává na česko- polském pohraničí a líčí dramatický příběh rodiny žijící téměř osamoceně na statku v horách. Již tak těžký život vyhrotí události spojené s koncem okupace, když se na téměř opuštěné usedlosti rozhodne ukrýt několik členů bývalé německé armády, ustupujících po kapitulací. Celý příběh doprovází velmi temná atmosféra, precizně dokreslená horskou, ponurou krajinou a výbornou kamerou. Za zmínku určitě stojí i vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů. Jsou filmy na které dlouho nezapomenu a tenhle mezi ně rozhodně patří, obzvláště pak některé scény, jako jsou hrátky s nožem, nebo závěrečné, krvavé rozuzlení příběhu. (06.10.2015)

Depresivní doba, bezútěšné prostředí, lidská krutost a Smutný záběry vás nutí hledat nejbližší trám k pověšení, ale celé je to vlastně o tom, že je ve všem potřeba najít, ať je to sebeobtížnější, kousíček svého štěstí. Třeba tím, že odtáhnu s kárkou dál.. Nabízí se porovnání s Vláčilovými Stíny horkého léta a ty mají ve své sevřenosti a vyprofilování postav navrch. Na druhou stranu nomen omen Křiváček, sic nedosahujíc šarmu Kukury, si umí získat pozornost i bez vidlí v ruce.. (03.08.2023)