Zánik samoty Berhof

Mikroskopický záběr na zánik jednoho světa troskotá na toporném hereckém projevu většiny zúčastněných a na nedostatečném prokreslení většiny postav. Výsledek je proto panoptikální a celek připomíná jakýsi zrůdný kabaret. Naturalistická popisnost přitom zabíjí atmosféru, která by k samotnému zanikání mohla říci více než vlastní příběh, a zachycený prostor se na dramatu nepodílí jinak než jako náhodné kulisy, historií bezděčně poskytnuté lidem k vyplenění. Jana Brejchová se jako jediná vymyká, ale je to jen jeden světlý bod. První a poslední záběr na ni ospravedlňují existenci tohoto filmu a přitom jej oba překonávají. (09.02.2013)

Zánik samoty Berhof jsem dnes viděl poprvé a celou dobu mě mrazilo po zádech. Jana Brejchová a Ladislav Křiváček předváděli úžasné herectví a režisér Jiří Svoboda navodil drsnou atmosféru. Škoda však zásahu polské cenzury. Jiří Svoboda v jednom dokumentu vyprávěl, jak musel být vystřižen jeden ze závěrečných záběrů, kterak Jana Brejchová drží v ruce křížek. I tak to stálo za to, hlavně díky výbornému scénáři Vladimíra Körnera. Říkám si, že tyhle látky perfektně ovládali právě Körner a Jiří Křižan (Stíny horkého léta, Je třeba zabít Sekala). (26.05.2013)

Film, o ktorom môže málokto spolierovať, pretože on koniec vlastne ani nemá. Čakal som vzhľadom na tému oveľa viac, viac krutosti a násilia, kedy ešte bolo v podstate bezbreho "povolené", lebo na konci vojny sa diali zverstvá z jednej a druhej strany, ktoré nikto nejako právne neriešil. Tu ten "posledný vzdor nacistov" takmer necítiť, cítiť skôr také medzipohlavné dusno medzi nadržanými chlapmi a veľmi riedko zastúpeným osadenstvom opačného pohlavia. Chváliť treba určite Vančíkovú, ktorá vo svojich 16 rokoch hrá úplne prirodzene a jej krátka kariéra bola oveľa skúpejšia na roly než si v skutočnosti zaslúžila. (22.01.2024)

Svoboda zvolil pri Zániku samoty Berhof podobný prístup, aký by pri spracovaní takejto látky použil Vláčil, Kachyňa, alebo nakoniec každý český režisér. Je to samozrejme veľmi depresívne, postavy pôsobia miestami strašidelne, čo je dané tým, že sa chovajú miestami ako psychopati. Aj to robí s ľuďmi vojna. O to ťažšie sa ale k nim dostávame. Vcelku jednoduchý príbeh nie je podaný príliš zrozumiteľne, skôr by som povedal, že mu dominujú jednotlivé epizódy, ako jednoliaty celok. Najsympatickejšou postavou je tá Petry Vančíkovej, čo je dané tým, že hrá ešte v podstate dieťa a že ten zvyšok si naše sympatie nezaslúži. Svoboda predpokladá u diváka znalosť vzťahov na tomto trojitom pohraničí po konci vojny, určite nie je popisný, na lepšie hodnotenie mi tu chýba práve to stotožnenie sa s postavami, pretože emocionálne silných scén je tu dosť a ich výsledkom by mala byť práve táto naša zaangažovanosť. (17.01.2015)

V podstatě realistický obraz toho, jak to mohlo vypadat v českém pohraničí po konci války. Celý film je poněkud hořký, místy až depresivní, ale takový život byl. Brejchovou jsem si podruhé v roli jeptišky užil, v tomto případě více než v Noci nevěsty. Je škoda, že takto povedené filmy nejsou tak známé. (11.10.2017)