Balada pro banditu

Uzasna atmosfera divadelniho predstaveni prosluleho brnenskeho divadelniho spolku Na provazku, ktera se dostava na obrazovky televize a snazi se kombinaci filmoveho a divadelniho umeni zachovat zmineny punc volneho prostredi mladych hercu v melancholickem dile o loupeznikovi Nikolu Suhajovi. Herci jsou bravurni a pisne tez. Pro me klenot, ktery nepotrebuje byt dokonaly. Nic podobneho nebylo a opakovat se rovnez nebude. 80% (17.01.2011)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)

Ano, ano, vyprávění o Nikolovi Šuhajovi loupežníkovi, bahatým bral a chudým dával, kulky ho míjeli... Asi to všichni znáte.. Film už není tak dobrý.. Ale je to dosti zajímavé zpracování.. Parta lidí se sejde a vypráví příběh o tomto slavném můži.. Je to ale bohužel něco mezi muzikálem, divadlem a filmem... Je to příběh odehrávající se asi tak na jednom akru půdy, kde se střílí z kytar... Ne neni to parodie!! Muzikálové zpracování není zrovna můj vkus, navíc mi to příde místy dost nepřehledné a takové zvláštní a taky často dost utahané... Ale to právě dává tomuhle filmu takový zvláštní nádech... A u některých scén jsem se celkem nasmál... I u některých, které asi vtipné být neměly.. Vtipné je, když vidíte, jak například Donutil zpívá a cestou s nim jde i mikrofon, který vidíte.. Taky vidíte osvětlovače... :-)) Ale to k tomu patří.. Ze začátku jsem si řekl, že to je naprostá blbost, ale postupem času jsem se do toho dostával... Takže ucházející. Moc se mi líbilo vidět tam herce v mladých začínajících letech, jako Donutila a Polívku, kteří navíc hrajou velice dobře!! (07.03.2007)

Forma je zajímavá, exteriéry krásné, písničky se poslouchají dobře, ale mně to jednoduše dohromady nesedlo. Lehce mi to připomíná menší demo woodstock :-) Dovedu si představit, že při natáčení se mohly dít neskutečné věci, na které vzpomínají zúčastnění dodnes. Řekl bych, že patřím k té polovině (minimálně) lidí, kteří se na to podívali jenom díky vyprávění Miroslava Donutila. (08.08.2014)

Úspěšně zakonzervovaná nálada doby; kdo se někdy nechal okouzlit „kotlíkářským“ viděním světa, tomu se tady intenzivně připomene jeho prostá emocionální síla. Střídání divadelní a filmové stylizace, možná ještě o kousek dotaženější než v JCSS, pozvedá jednoduchoučký příběh na symbolickou rovinu; mýtický úvod, čarodějnické scény s uhrančivou Blankou Rudovou(?), milostná obraznost, Polívkův slizoun hostinský nemají chybu. Muzika se zavrtá do uší a nevyleze, i když do lidové prostoty má daleko – když si člověk ty písničky zkusí zazpívat s kytarou, zjistí, že nejdou vůbec pěvecky ani muzikantsky „po srsti“, jsou samý rytmický a melodický naschvál a vyžadují víc než slušný rozsah. O to větší poklona zejména Donutilovi, jehož ve všech pozdějších polohách, ať hereckých nebo lidově bavičských, srdečně nemusím. Jen škoda, že film-představení neudrží vysoko nasazenou laťku celou dobu, po opravdu silném úvodu ztratí ve střední zbojnické části dech hlavně souhra choreografie s kamerou a magie se do velké míry vytratí. Vidět to naživo Na provázku, to musel být zážitek opravdu mimořádný. (28.12.2012)