Balada pro banditu

"My to s Rudou točili TŘI DNY...! " Nebudu lhát a hned na okraj se přiznám, že jsem na Baladu pro banditu koukal jenom proto, že samotný Miroslav Donutil o ní dokáže tak nádherně povídat v jeho vyprávění, ale to je asi tak všechno. Ti co vědí o co de, ví, že Rudi Kovanda "zpěvák pro Brno" co tenkrát vyhrál málem Slavíka, protože mu všichni Brňáci povinně posílali hlasy se zde má objevit ve scéně, kterou s Donutilem točili tři dny a v tom tkví ten háček. Já Rudu skoro ani neviděl a už vůbec neslyšel a je mi to docela líto. Čekal jsem hodně let, než jsem se konečně dočkal a dopadlo to takhle. Tím pádem samotný film je už pro mě naprosto průměrnou záležitostí, která mě absolutně nedokázala zaujmout po hudební stránce, a jediné co stálo za povšimnutí byli právě Donutil a Bolek Polívka. Vypadá to, že na Rudiho Vladimír Sís neměl nervy a pak to takhle dopadlo. Je to muzikál a muzika se mi nelíbila, country není nic pro mě a tak nemůžu jinak, než odcházet po tomhle filmu naštvaný, protože jediné co mě mohlo rozesmát, zůstalo už jen ve vyprávění právě Miroslava Donutila. (13.03.2008)

Ani tak nehoří svíčka farářovi, jako se bělají mojí milé nohy... Český Jesus Christ Supertar. Mnozí jsou toho názoru, že má Balada pro banditu místo pouze na divadelních prknech. Ovšem Vladimíru Sísovi a jeho týmu se podařil příjemný kompromis mezi filmovou a divadelní formou. O nádherných zlidovělých písničkách už toho bylo napsáno mnoho (všechny ty hudební rádoby znalce upozorňuji, že zdejší hudba nemá s country nic společného, i když se o doprovod postarali Zelenáči, je to něco na pomezí folku a trampské muziky, zasahující více do té druhé kategorie). Herci jsou příjemně civilní a bez zbytečných gest. Miroslav Donutil (alespoň pro mě) v životní roli, příjemní byli i Iva Bittová, Bolek Polívka či Jiří Pecha. Nadčasový a věčně mladý film. 100%. (14.03.2008)

Krásný příběh v zajímavém filmovém zpracování. Také asi můj první kontakt s Ivou Bittovou a jejím hlasem. Polívka už v té době byl skvělý a příjemný byl i Miroslav Donutil. Jo to bylo ještě tehdá, kdy mu národ neříkal ,,mistře'' a na ČT s ním do zblbnutí něželo 3x s M. Donutilem, 4x s M. Donutilem, 5x s M.Donutilem... Hudební aranžmá bylo skvělé, díky účasti členů Greenhorns, kteří písně doprovázeli. V devadesátých létech se objevila snaha znovu tento řekněme - muzikál oživit, ale mně se stejně nejvíce líbí tato původní verze. Je syrová, zemitá, akustická... Hodně dobrá záležitost, kterou buď budete milovat, nebo vás neosloví. Za mne je za 4 kule žandára. * * * * Velmi stručný avšak výstižný komentář - uživatel Lima! (05.05.2013)

Trampský hippie muzikál o zbojníkovi z Podkarpatské Rusi, něco takového mohlo vzejít jedině z Provázku. Písně jsem znal, film ne (a původní představení vůbec), ale přesně takhle jsem si ho vlastně představoval. Je to lyrické, je to tragické, je to ohromně nápadité a své, má to kouzlo a když to skončí, ještě dlouho na to myslíte a ta skvělá hudba vám zní v hlavě. Miroslav Donutil je opravdu výborný, ale stejně jako jeho Nikola se mi líbily postavy Bolka Polívky a Jiřího Pechy. (04.10.2018)

Mimořádně zdařilá filmová adaptace jednoho z nejlepších divadelních představení malých forem sedmesátých let v jednom celku zachovává celou tehdejší subkulturu mladé generace v jejím výrazném - stále celočesky poněkud nezaslouženě podceňovaném - brněnském provedení. Moravská paralela pražského centra, která se dále vyvíjela až ke KOLOČAVĚ Ulrychových, dalších výrazných osobností jeho brněnské alternativy, je doplněna dnes zapomenutou veličinou českého sborového zpěvu - Vysokoškolským uměleckým souborem - a trampský akcent je zvýrazněn Zelenáči, jednou z tehdejších předních trampských skupin. Prolnutí rusínské předlohy s výraznou lokalitou západního pohraničí a jejím neobyčejným geniem loci dále dotváří tuto nevšední kulisu avantgardního divadla. Z této základny - kombinace malé divadelní formy a trampského potlachu ve stylu PORTY - vyrůstá i hraný film. Sísovou předností bylo jak zvládnutí hudební složky (nevšední bratr až příliš angažovaného pěvce normalizace Miloš Štědroň), tak osobitých textů, jež je možno oprávněně považovat za Uhdův umělecký vrchol, tak její - rovněž mimořádně nevšední - propojení do celistvého uměleckého tvaru, který zachoval pro budoucí časy lidské i umělecké počátky tří výrazných představitelů vznikající generace - Polívky, Bittové a Donutila. Někdejší bratislavskobrněnská paralela pragocentrismu v nejhlubší normalizaci (doba vystupňování brutálně vedených kampaní proti disentu a až neuvěřitelného prznění charakterů ve velkém) byla silným a očišťujícím světlem v temnotách. Světlem, které k nám právem září i dnes. (28.08.2007)