VOD (1)
Obsahy(1)
Jedinými protagonisty této nezvyklé podívané, v níž se dialogy prolínají s pantomimou, jsou revírník z románu Viléma Mrštíka Pohádka máje a doktor Zvonek Burke ze hry současného dramatika Ladislava Smočka Podivné odpoledne doktora Zvonka Burkeho. Děj je velmi jednoduchý: tak jako každý rok přichází doktor Burke navštívit stařičkého pana revírníka, o něhož se stará pečovatelka Dobruše. V malé, nepříliš útulné místnosti prožívají oba přátelé neuvěřitelná dobrodružství, v nichž díky jejich fantazii mění úplně všední věci svou funkci, představy se stávají skutečností a vzniká tak bláznivý svět, v němž je možné všechno. Experimentální film, kde jde v podstatě o hru na hru, se zcela vymyká běžnému standardu barrandovské produkce a oprávněně zaujal kritiku i zasvěcené diváky. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (60)
„Válíme se tu jako dva homosexuálové...!“ Tohle nádherné a svým způsobem i provokativní divadélko jsem si dnes připomněl jako připomínku právě zesnulého herce komika Jiřího Pechy. Jeho svérázný herecký dvou-koncert s Bolkem Polívkou je zde nezapomenutelný. Řekl bych, jedno z těch velice osobitých mistrovství humoru napříč československým divadlem a filmem, jaké zdaleka neosloví všechny a které často vyžadují od diváka speciální náladu... mne i po čase oba "dědkové" neskutečně potěšili. Kouzelně bláznivé setkání dvou přátel tady a teď, omezené jednak předem určenou dobou a koncem (jednou za rok u poslední leči), ale rovněž za dveřmi číhající stereotypní realitou - tu zde přímo stelestňuje civilní pečovatelka, která bez kouska fantasie narozdíl od dědků nevidí v místnosti se stromky a parožím žádný les, jenom pokoj s obrovským nepořádkem a zbytečnostmi. Obrovská smršť groteskních gagů, fiktivní střílení vzduchovkou z podlahy na druhou pohybující se vzduchovku s papučou navrch, dále napodobenina rybařiny se stejnou vzduchovkou místo udice... Úžasné! Nebýt těch barevných prostřihů na komentující herce v civilu, u B. Polívky v převleku zde úplně zapomínám, že je to ten stejný Polívka, který se (patrně nejen mě) zapsal do paměti producírováním se v často laciných a přiblbých komediích. Nemohu si pomoct, opakovaně jsem tu Poslední leč hltal každým douškem, přidávám pátou hvězdičku. Jinak si v duchu říkám, jak by tenhle film či spíše divadelní záznam vypadal, kdyby se alespoň některé scény natočily i v autentických lesních exteriérech. ,,To ne já... to ne tahleta zbraň! To příroda!" 90% (Československá filmová výzva: troufalka) ()
Byl jsem na tom kdysi dávno, v době, kdy Bolek Polívka ještě nebyl tolik okoukanej. A myslel jsem, že nedožiju konce. Bránici jsem měl staženou v křeči ještě dlouho poté :-)) .. A minimálně stejně dobrej jako Bolek byl pan revírník Jiří Pecha s jeho skvostnou stařeckou demencí :-)) .. "Dobro!" .. "Dobro!" .. "Musíme činit dobro..." ()
Pana revírníka jsem znala z Pohádky máje z Provázku, doktora Burkeho z Podivného odpoledne tuším ve Véčku - perfektní! Poslední leč jsem viděla Na Provázku ještě v předpremiéře. Šla jsem tam po večeři a měla jsem co dělat, abych ji smíchy nepředvedla ostatním. Bylo tam strašně moc lidí, hrozný vzduch a my jsme seděli na zemi namačkaní pod pódiem. A zkuste se chechtat, když jste sedící sardinka! I když je to vlastně hodně smutné téma, chechtala jsem se pořád, už když Bolek Polívka před představením strašil publikum vystoupením živé šelmy a pak přišla stará fenečka Nela, na to v životě nezapomenu. Divadlo za pět hvězd, film za čtyři, protože to divadlo bylo prostě lepší. ()
Neskutečně nápaditý koncert pro dva, který stejně spolehlivě baví jako dokáže i dojmout. Neodolatelný slovní humor ("Ležím v kleči!") kombinovaný s bezmeznou "pantomimaginací" (průchod zamlženým lesem a především obtížná cesta na horskou chatu) vytváří skvělé dílo, ke kterému se budu stejně jako k Šaškovi a královně rád vracet, a to i ve chvílích, kdy mi nebude do smíchu. Funguje totiž dokonale. "Jste šťasten?" - "Jsem šťasten!" Krásné. ()
To co tu Bolek s Pecou předvádějí je dokonalé. Celé je to postavené na podobném základu jako Cimrmanův Lijavec, ale tito dědci nebourají mocnářství, ale nimrodí, či rybaří. Sísova režie je sice celkem statická, ale vůbec neruší. Když Bolek leze po Pecovi, prostě to nemá chybu, ale následuje spousta dalších skvělých míst a úžasných hlášek: "Ležím v kleči!" ()
Reklama