Můj svět

Udělat komiks podle svého reálného života, je rozhodně dost originální nápad, který oceňuji o to víc, že se to skutečně stalo, takže ve filmu kromě postavy Harveyho Pekara můžeme vidět i jeho skutečný předobraz z poměrně častých návštěv talk show Davida Lettermana. Harvey vypadal jako docela nevšední, trochu kontroverzní osobnost a nevím do jaké míry se jeho skutečnou podstatu povedlo vystihnout Paulovi Giamattimu, ale právě jeho pojetí zahořklého úředníčka, hledajícího něco, co by mu pomohlo zaplnit ubíjející prázdnotu jeho života pro mně bylo největším kladem snímku. Ale jen dobrý námět a herecké výkony někdy nestačí, pokud pokulhává zpracování, může to být z větší části také pořádná nuda, jako bohužel i v tomto případě. (08.12.2013)

Ok, chápu. Ano, prolínání nudného a nezáživného života s komiksovými okénky a skutečným autorem komkisů je inovativní. Ano, nemusí být člověk superman, aby mohl žít nějaký život, ale hlavně svůj život. Beru to. Ale nemám rád komiksy, nemám rád ubrečené a neustále si zoufající lidi, a i když je Giamatti fajn, tady prostě žel nemá co hrát. Jako - chce to nějaký konflikt, chce to nějaké směřování, jinak je to jen sled více či méně, spíše méně, zajímavých scének. Natočit něco o obyčejném člověkovi jistě jde, ale musí se to vzít za správný, narativní konec. Tohle mne prostě nezaujalo, nechci, děkuji. (13.05.2016)

Paul Giamatti je prostě tak dobrý herec, že budete sledovat každou postavu, kterou hraje, protože ji zahraje dobře. Tady je ještě skvělé, že součástí filmu je i sám Harvey Pekar, čímž se jen posiluje zajímavý kult osobnosti, který se kolem něj díky komiksu vytvořil. I takhle může vypadat životopisný film a je to dobré. (16.01.2018)

Harvey Pekar vede obyčejný a přesto zajímavý život. Svůj looservský osud se totiž rozhodl vložit do komiksového scénáře. Byl to nápad trochu exhibicionistický, ale zároveň dostatečně originální, aby se mu podařilo získat pro něj vydavatele. Všechny životní peripetie tohoto věčného smolaře a misantropa se od té doby odbývaly za dodatečné účasti čtenářů jeho komiksu. Pod jejich dohledem se Harvey seznamoval s Joyce Brabner, svou druhou ženou (Jejich první setkání skončilo scénou zvracení na záchodě a následným prohlášením Joyce: „Vynecháme námluvy a rovnou se vezmeme.). Pod jejich dohledem překonával manželské krize i urovnával vztah se svým přítelem nerdem Daniellem Batonem a nakonec i prodělával léčbu rakoviny. Film American Splendor není nic jiného než adaptací Harveyho komiksu. V záplavě všech komiksových adaptací ze života superhrdinů, jde však zřetelně o něco jiného. Nejen proto, že nám film nabízí pohled na odvrácenou stranu amerického života, ale také proto, že režiséři Shari Springer Berman a Robert Pulcini se svého tématu chopili netradičně a postmoderně. A tak mimo herců představujících Harveyho, Joyce a Daniella vidíme ve filmu i jejich skutečné životní předvzory, kterak děj různě komentují. Příběh se zaplétá sám do sebe, když hrdinové prožité scény znovu sledují napřed v komiksu a pak na divadelním jevišti. Film se nám otevřeně představuje jen jako čtvrtá verze původní události a svoji fiktivnost tak nezastírá, ale naopak hrdě odhaluje. Jeho originalita je tak výrazná, že to nemohou zkazit ani viditelně malé náklady a tak trochu televizní formát. Bohužel jediné ocenění, jež se tomuto filmu, pokud vím, dostalo, je cena Sundance festivalu z roku 2003. Lze pochybovat, že se kdy bude zdát některému českému producentovi dostatečně divácký, aby ho přivedl do Čech. Je to škoda, ale ještě větší škoda možná je, že český čtenář nemá příležitost seznámit s původním komiksem. (26.03.2005)

tento film ma jednoducho okúzlil. Tak spracovaním, ako aj námetom, tak scenárom ako aj jeho režijným prevedením a predovšetkým úžasne zahraným Harveym Pekarom úžasným Paulom Giamattim. Role nespokojných chlapíkov mu skrátka sadnú rovno na telo. A keď si pomyslím, že celý ten film je v podstate o obyčajnom živote rozprávané cez comixy a jazz (určite moje dve najmilšie neresti a slasti) tak nemôžem nič, len tento nenápadný filmík odporučiť všetkým. (20.07.2006)