Jackie Brown

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. O poznání méně je zde násilí, ale stále výborný scénář, to je třetí Tarantinův celovečerák. Příběh černé letušky a hodně drsného obchodníka se zbraněmi je především výbornou kriminálkou trochu připomínající legendární podraz. Akčnější Tarantinovky však mám raději. Trailery: http://www.csfd.cz/film/8850-jackie-brown/videa/ (17.11.2009)

Quentin Tarantino a jeho filmy, to by bylo povídání na dlouhý román. Jackie Brownová je sice o něco méně "tarantinovská", ale přesto je to dobrá kriminálka se zajímavými dějovými zvraty a kvalitními hereckými výkony. Hlavně Pam Grier, pro niž tento film znamenal krátký návrat do povědomí diváctva, se snaží působit nejen jako bývalý černošský sexsymbol, ale i jako dobrá herečka. (26.08.2002)

O Jackie Brown jsem vždycky slýchával jako o té "jiné a nejslabší tarantinovce". Nyní jsem film konečně zhlédnul a abych pravdu řekl, tak s výše uvedenou škatulkou nemůžu souhlasit. Jackie Brown rozhodně není nějak extra netypický zástupce Tarantinovy tvorby. Nahláškovaný konverzační (dialogy však jsou o poznání méně vybroušené než třeba v PF nebo KB2) heist movie v hlavních rolích se zapadlou černošskou hvězdou a Samuelem L. Jacksonem, drogami, nadávkami, nečekanými vraždami - to je pro Tarantina netypické? Kdepak, Jackie Brown se liší maximálně tím, že je v porovnání se zbytkem Quentinovy filmografie relativně umírněná, což je dáno žánrem. A že se jedná o jeho nejslabší film? Nevím, on slabé filmy netočí a z těch kvalitních se těžko vybere jeden, který by ostatní jasně porážely. (12.09.2010)

7/10. Tarantino? Neselhávající postavy, přirozené dialogy, epesní hudba a takřka dokonalé vedlejší podzápletky. Zkrátka vše, co člověk na jeho unikátním stylu miluje. Jen to tentokrát není tak dokonale učesané a zápletka sama o sobě postrádá větší inovaci a ono dokonalé zapadnutí do sebe. Díky (opět) nafouknuté stopáži to na několika místech postráda šťávu (prostředek) a vyloženě zbytečně přešlapuje na místě bez viditelného důvodu. Stále lepší jak většina filmové produkce, ale příběh kolem Jackie Brown řadím do slabších Tarantinovek... (13.07.2019)

Po pětadvaceti letech a dalších šesti/sedmi titulech pořád "Jackie Brown" zůstává nejukázněnějším Tarantinovým filmem, a o to víc také díky tomu mile překvapí. Až to svádí k myšlence, jakou alternativní cestou se mohla jeho filmografie ubírat, kdyby to svého času byl větší hit. Třeba by Tarantino více vycházel z jiných autorů a méně by exhiboval. To ale samozřejmě není možné, nejen proto, že minulost nelze změnit, ale především protože doba, ale i samotná podstata Tarantinovy osobnosti více nahrávaly právě tomu vývoji, který známe. Rozmach DVD distribuce, boom internetu a jeho aktivizace filmových fandů ohromně nahrávaly okázalé eklektičnosti Tarantinovy nadcházející tvorby. Krom toho on sám se coby egocentrické hovado a nadutý filmový nerd nemohl oprostit od potřeb pře-nerdovat všechny ostatní a vehementně tesat vlastní pomník nedotknutelného a všemi milovaného pop-auteura. S ohledem na to se ostatně nabízí si všímat, jak i ve svém nejstřídmějším díle se prostě musí tlačit do popředí a otiskovat své ego do vyprávění příběhu, který se k tomu vlastně vůbec nenabízí. Počínaje hlasem na záznamníku a velikášským závěrečným titulkem s vlastním jménem, přes generování trivií, které vlastně jen zpřítomňují autorovu domnělou sofistikovanost, až po problematické Tarantinovo juvenilně nerdovské machrování, že díky tomu, kolik nakoukal blaxploitation bijáků, dokáže napsat víc gangsta talk než používají reální gangstas. Ale při tom všem také nelze Tarantinovi upřít jeho jednoznačný filmařský talent, mistrovské uvažování o výrazových prostředcích média i jejich užívání a bravuru v konstruován fiktivních vyprávění, které se sice pouze opírají o další fikce a žánry, nikoli o realitu, ale zatraceně skvěle v tomto směru fungují. O to víc pak na "Jackie Brown" překvapí, že v zlomku svého jádra pojednává o stáří. Byť opět nikoli v jeho společensko-osobních rovinách, ale především z hlediska stárnutí filmových ikon a žánrových figur. Ale také si přiznejme, že právě coby projekt třicátníka, do kterého si obsazuje své milované padesátníky, může vlastně upomenout až na Tomáše Magnuska, se kterým Tarantino asi bude mít vícero společných rysů než bychom si chtěli připustit, byť rozhodně nikoli v oblasti filmařských schopností. (15.11.2022)