Pulp Fiction: Historky z podsvětí

Svět byl před příchodem energického milovníka dobrých i brakových filmů Quentina Tarantina (určitě) jiné a (asi) nudnější místo. Nechronologicky uspořádaným příběhem s řadou vypointovaných scén a nezapomenutelných dialogů si přitáhl miliony fanoušků. Beru, respektuju. Ale nejde nevnímat onen cynismus za každou cenu, přepálenou stopáž, scény, které jsou o dost delší, než by měly být, na efekt nebo tak trochu o ničem. Prostě to tak cítím. Samozřejmě zdánlivě nekonečné rozhovory charakterizují jednotlivé postavy (přeci jen si Tarantino odnesl Oscara za scénář), jejichž dráhy se nakonec protnou. Bruce Willis odmítne prohrát zmanipulovaný boxerský zápas, Amanda Plummer a Tim Roth fňukají nad nevděčností loupit, až přepadnou restauraci, John Travolta má pobavit šéfovu manželku Umu Thurman a společně se Samuelem L. Jacksonem vystřílí byt s mladíky. Fenomén určité doby!! (05.12.2019)

Hned, jak mi film na začátku začal vysvětlovat co jeho název vlastně znamená a mě to spíš zmátlo, než nějak pomohlo určit kam se bude ubírat, jsem věděl, že to zase jednou bude něco. Dnes již kultovní snímek je prostě plný neviditelné a těžko popsatelné atmosféry, která vámi vibruje od začátku do konce. Miliony narážek a dopodrobna vyšperkovaných detailu, skloubených s vynikajícím scénářem, herci a s Tarantinovým podpisem - co víc si přát? Snad žádný film mě tak nebavil a snad žádný film neovlivnil můj slovník frází, které se postupně kompletně zpulpfictionizovaly:-) (27.10.2007)

V devadesátkách mě Pulp Fiction minulo, protože mě otrávilo to šílenství kolem něj a taky jsem zrovna neholdoval nezávislárnám. Postupně si mě ale získalo a důvod jeho popularity je zřejmý - je to film natočený zjevně s obrovskou a nakažlivou chutí a láskou k filmařině, která se odráží v propracovaném, hravém scénáři s vybroušenými dialogy, soustředěné režii, úsporné kameře, skvělých hercích a velmi stylovém hudebním doprovodu. Tarantinovi nejde o akci, ale o životnost postav, které staví do protichůdných, vypjatých a až bizarních situací - zabijáky svléká do trenek, bossově manželce brutálně smaže sexy mejkap - a tak je demýtizuje, polidšťuje, přičemž každá z hlavních postav dostane pořádně naloženo, zažije něco extrémního. (30.12.2023)

Tolik silných okamžiků a šílených příběhů se v jednom filmu jen tak nevidí. Naprosto dokonalé herecké výkony, soundtrack, dialogy, kamera a není snad nic, co by se tomuto kultovnímu filmu dalo vytknout. Má srdcovka, kterou hodnotím 5 hvězdičky... „Pokud jsem dobře informován o situaci, máme tu auto plus tělo mínus hlava v garáži“ (20.02.2006)

Přelomový snímek 90. let, který zrodil kult Tarantina a zaznamenal proměnu svého žánru. Dovedný mix násilí a vulgarity ve spojení s chytrým scénářem, který dovedně promíchal dějové linie a spojil jednotlivé linie příběhu. Stal se finančně neúspěšnějším americkým snímkem vytvořeným v 90. letech mimo velká studia. Diváci jednak ocenili nápaditost Tarantina, protože filmová produkce předchozího desetiletí byla k uzoufání sterilní a neobjevná. Fascinovalo je i surové násilí a drsné hlášky do té doby v oné míře nevídané. Film se mohl opřít o řadu hvězd, které si své party zahrály vyloženě s chutí. Ze Samuela Lee Jacksona se stal jeden z nejobsazovanějších herců. V tomhle filmu Tarantino zúročil ty tisíce hodin, které strávil sledováním brakových snímků ze všech koutů světa. Je vidět, že i takovouhle flákárnu někdo dokáže zúročit... Celkový dojem: 80 %. (23.06.2006)