Deathstalker I

„Film je výborným příkladem žánru, který byl donedávna na našem trhu opomíjen,“ píšou na videokazetě. Pokud je myšlen žánr, který vystihl v úvodu komentáře uživatel Morholt , bude to nejspíš pravda. Machrování s mečem je směšné a příběh zní „získej meč, pohár a amulet, abys mohl zabít zlého čaroděje, který zrovna pořádá turnaj“. Skvělá je Deathstalkerova družina: týpek s kroužkovou košilí (pardon, kroužkovým topíkem) tak akorát pod bradavky a bojovnice, jejíž zbroj tvoří ideál všech fantasy hrdinek - legendární Cloak of Boobs, překonávající Royovu obálku románu Conan neohrožený. Mírně svěží závan představuje hlavní hrdina, který není zrovna ušlechtilý, ale asi to jediné, co mohli tvůrci oproti rok starému Conanovi nabídnout, je bizarnost a erotika. Druhý díl, který přešaltoval od tupé heroičnosti k přiznané nadsázce, je mnohem lepší. (04.08.2013)

Jó to byly časy ... na VHS se nám dvanáctiletejm parchantům porna nedostalo , internet nikde , tak tu byl Deathstalker a peříčko na Nově. Fantasy kravina (asi) ani jsem to neviděl celý , ale Válečník Deathstalker co deset minut filmu přefiknul nějakou kost. Jeho kopí bylo víc v permaneci než jeho meč .... Nostalgie :-) (19.01.2015)

Tak tohle je teda dílo!!!! No hlava mi to nebrala, ten film se nedá brát vůbec vážně a já jen doufám, že to bylo zamýšleno jako nějaká erotická sebeparodie nebo co ... Je to tak blbé, až se u toho člověk fakt pobaví. Deathstalker se měl jmenovat spíš Sexstalker, protože víc souloží než bojuje. 3/4 filmu jsou vlastně jen přehlídka fakt pěných holek, který mají zásadně kozy, kozičky a kozénky neustále venku. Přehlídka prcin a koziček, kozičky a prciny ... Do toho nulovej příběh, hlavní hrdina řekne 4 věty za film. Ale jsou zde neuvěřitelně vtipný vychytávky, občas nějaká gore-scéna ... Každopádně tento film je EROTICKÝ zasazený do nějakého fantasy světa, nic jiného to není ... Hodně zvláštní záležitost, ale doporučuju!! Já se bavil náramně ... (02.10.2010)

Deathstalkerovská série je dobovým příkladem exploatační estetiky (násilí, akce, OO, humor, efektnost) invazivně nacuclé na úspěšný fantaskní žánr sword-and-sorcery proslavený Barbarem Conanem (následovaly spřízněná béčka Barbarian Queen či The Warrior and the Sorcessness). Zároveň představuje jednu z prvních orientovaných sérií Cormanovy produkce na formát videa a kabelové televize, které se objevily na konci 70. let., a které Corman začal zásobovat svými paskvily pod hlavičkou své nové distribuční a produkční společnosti Concorde-New Horizons. Fantaskně-středověké variace o bijci Deathstalkerovi vykazují "slušné" produkční zázemí, které se souvisle zhoršovalo s dalším sequelem až se poslední film přesunul do Maďarských lokací. Kromě prvního dílu každý následující snímek ze série recykluje v rámci děje či výtvarného řešení díla předešlá, a zcela bezostyšně se vykrádají i původní sekvence. Stylově se divákovi snaží nabídnout to, co monumentálnější produkce fantastického žánru, což se jim logicky úplně nedaří; na druhou stranu nabízejí divákovi to, co mainstream nemůže, což se jim daří výsostně. Výsledkem je podivuhodná syntéza blyštivé vyumělkovanosti a neurvalé přízemnosti. Deathstalkerovské filmy jsou obdařeny pitvornou opulencí, velkou dávkou prostopášnosti a groteskní komiky. Hlášky by se daly citovat, u 80' fantasy nesmí chybět ♪ synťáky a dostatek trvalé ondulace; ňadrově-bicepsový kvocient pak na 15 minut čistého filmového času dosahuje úctyhodných hodnot. Pokud máte možnost, jděte do toho – a nejlépe s tuzemským dabingem, který pro Video-spoj připravila firma Heletip, a v němž exceluje Gustav Bubník, Pavel Soukup, Zuzana Skalická či Jana Drbohlavová. (03.06.2013)

Lascivní conanovská fantasy z producentské dílny Rogera Cormana nemá ve skutečnosti se svými propagačními materiály nic společného (ve filmu se vyskytuje jistý prasečí muž, nikoliv však bestiální obr jako na přebalu / plakátu), dívat se na ni ale v pohodě (a snad i proti veškerým předpokladům) dá. Jde vidět, že se štáb filmu celkem snaží. Kamera je v neustálém pohybu (několikrát přijde i se zajímavým záběrem), kulisy i kostýmy ujdou a na place je i dost komparzu, takže scény, ve kterých byl potřeba (především kulisa u turnaje), nepůsobí tak blbě a levně, jak by mohly. I ten mystický meč hlavního hrdiny nemá obvykle hračkovský (plastový) výzor, ale vypadá jako skutečná zbraň. Jisté typické příznaky žánru (a období, ve kterém vznikal) tu samozřejmě jsou - děj je řídký a zmatený, herectví nevalné, financování nedostatečné - na poměry druhé ligy ale nemohu říct, že bych se nudil nebo přímo nebavil. 60% (16.10.2010)