Coup de torchon
Čistka
Clean Slate
Coup de torchon (Clean Slate)
Režie:
Bertrand TavernierKamera:
Pierre-William GlennHudba:
Philippe SardeHrají:
Philippe Noiret, Isabelle Huppert, Jean-Pierre Marielle, Stéphane Audran, Eddy Mitchell, Irène Skobline, Guy Marchand, Michel Beaune, Mamadou Dioumé (více)Obsahy(2)
Ve Francii by pravděpodobně Lucien Cordier žil poklidným životem policisty s nějakou hodností a radoval se ze života. Kolonialismus, který převrací hodnoty zcela naruby, horké africké slunce a opovržení, které vůči Lucienovi neskrývají jak jeho nejbližší, tak nadřízení. Dokonce i ti bílí „vlivní“ mu dávají najevo, že jako náčelník policie nemá nic vidět ani slyšet, zkrátka nemá překážet. Tenhle zničující koktejl vykoná své. V jednu chvíli se Lucien ptá sám sebe: „Kde je dobro? Kde je zlo? Člověk už nic neví. Tady to k ničemu není. Tak to zarezne, bude to tím podnebím.“ A začne si pomalu vyřizovat účty... Jak už to u Taverniera bývá s výrazným hereckým obsazením, Philippe Noiret, obklopen dalšími francouzskými hvězdami, naprosto exceluje. Česká verze v čele s Miroslavem Donutilem nezůstává originálu nic dlužna. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (37)
"Konec konců jsem už tak dlouho mrtvý." Říká sám Lucien a celá jeho čistka odpadů tuto jedinou větu bezchybně naplňuje. Philippe Noiret a Isabelle Huppert jsou ve své nejlepší formě. Zvláštní, svojský film, kde bych uvítala kratší stopáž, ale možná, že pak by tolik nevynikla ta vyprahlost, či vyhořelost duše a srdce, kde začíná zapomnění v činění rozdílu mezi dobrem a zlem. To je ten bod zlomu, kde říká Lucien : "Víš, občas něco udělám a ani nevím proč". ()
Je něco nesympatického na tomto filmu, například bych ocenila poněkud statičtější kameru (záběry na tančící pár snímané v dvojnásobně rychlejším rytmu mi nedělaly dobře), hlavně možná postrádám alespoň jednu sympatickou postavu. Já vím, v životě také není nic černobílého, ale jelikož je film povětšinou fikce, doufáme, že v něm bude minimálně jeden kladný hrdina. A tady zkrátka a dobře nebyl. ()
Ponudnělý lehce filosofický a lehce ironický snímek. 1) Atmosféra konce světa někde v africké poušti je vystižena docela trefně._____ 2) Přerod policisty z hlupáčka - otloukánka do nemilosrdného mstitele byl rychlý a nepřesvědčivý._____ 3) Zaujal mě pes s pěšinkou na hřbetě, aby si každý z rozhádaných manželů mohl hladit svou polovici._____ 4) No, alespoň jsem se dozvěděl, proč se psi očuchávají zezadu. Že nejsem škrob, podělím se s vámi o toto poznání. V době, kdy psi vládli světu, měli jednou kongres, aby určili nové zákony. Šéfpes tehdy pravil: Vzhledem k mizerné hygieně zde na místě navrhuji, aby každý účastník odložil svůj zadek u vchodu. A tak se i stalo. Ovšem, co čert nechtěl, přišlo tornádo a všechny prdele pomíchalo. Nikdo pak nepoznal, komu která patří. Od té doby si psi očuchávají zadky. ()
Zvláštní film stavící diváka do ještě zvláštnější pozice - nedokáže totiž hlavní postavě (Noiret) fandit, ale ani j zcela zatratit. Začátek jak z jiného světa, Lucien jako otloukánek a místní šašek, jemuž se jako řediteli policie smějí snad i děti. Divák dumá, jestli hlavní postava není retardovaná. Pak se to všechno šmahem změní, a užaslý divák pozoruje Lucienovu proměnu. Ten je náhled nad věcí a docela dobře si všechny zbylé figurky na šachovnici dává. Zaujme krásná a svlečená Isabelle, kromě Donutila se mi ale moc nelíbil nový dabing z dílny ČT. ()
Filmový příběh nerozhodného a třeskutě líného policisty Luciena Cordiera mě nechal zcela chladnou a ani jeho zdlouhavé odhodlávání se k čistce mě neoslovilo, třetí hvězdu přihazuji hereckému ansámblu, neb ten se snažil zachránit, co šlo, zejména tedy Philippe Noiret a Isabelle Huppert byli výborní.. ()
Galerie (32)
Zajímavosti (5)
- Filmoví teoretici označujú dielo za tzv. africký retro-noir, lebo sa neodohráva v anonymnom veľkomeste, ale v afrických, často vyprahlých, zapadákovoch. Fotogenicky využíva klimatické podmienky rovníkovej Afriky na rozdiel od jasných čiernobielych kontúr noiru. V postave zanedbaného a skorumpovaného Cordiera však má jasnú noirovú postavu obdarenú znakmi nedopovedanosti a protikladnosti. (Biopler)
- Sám predstaviteľ Cordiera, Philippe Noiret, popísal dielo ako „magmu bolesti a tiesne, ktorá sa nedá vysvetliť“. (Biopler)
- Cordier je filmová postava, v ktorej je zosobnená totálna psychická izolácia, ktorá nakoniec uvoľňuje zlo ako symptóm spoločenskej frustrácie, duchovnej prázdnoty a nadchádzajúcej krutosti v Európe (druhá svetová vojna). (Biopler)
Reklama