Scénář:
Bráulio MantovaniKamera:
César CharloneHrají:
Alexandre Rodrigues, Leandro Firmino, Matheus Nachtergaele, Phellipe Haagensen, Seu Jorge, Jonathan Haagensen, Douglas Silva, Alice Braga, Gero Camilo (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Cidade de Deus je nejstarší a nejnebezpečnější slum Ria de Janeira, nejbolavější místo metropole karnevalů. Buscapé se zde narodil, aby žil, místo toho je však zavlečen do světa, v němž se jeho nejlepší kamarádi místo s hračkami baví s nabitými pistolemi. Snaží se zoufale zůstat stranou děsivého násilí, které zachvacuje jeho přátele a mění je v mladistvé zločince zabíjející se navzájem kvůli obchodu s kokainem, z nenávisti i z pouhého rozmaru. Před Buscapéovýma očima se chudá čtvrť v průběhu tří dekád - od 60. do 80. let - proměňuje v dýmající bojiště, na kterém si ozbrojené gangy s šokující lhostejností vyřizují své účty za bílého dne. Buscapé vidí umírat nevinné i ty, které obdivoval a miloval. Jedinou jistotu ve světě každodenního krvavého násilí pro něj začne představovat fotoaparát, kterým začíná dokumentovat městskou džungli kolem sebe. Začíná chápat, že přežít může jen útěkem do normálního světa - za hranice čtvrti, kterou má rád jako svůj domov, ale kterou nenávidí jako hrob nevinnosti, naděje a lásky... Fernando Meirelles debutuje strhujícím dramatem inspirovaným skutečnými osudy. Vyprávění o dospívání ve stínu smrti připomíná formální brilancí filmy Quentina Tarantina či Martina Scorseseho. Syrovou autenticitu zvyšuje obsazení neherců a skutečných obyvatel slumu do řady hlavních rolí. Snímek si získal mezinárodní uznání včetně devíti ocenění na MFF v Havaně a ceny Vision Award na MFF v Torontu. Byl úspěšně uveden na řadě mezinárodních festivalů. Získal nominaci na Zlatý glóbus jako nejlepší zahraniční film roku a jeho režisér byl oceněn nominací na Evropskou filmovou cenu Felix. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (1 001)
Svou strukturou připomíná Město bohů Scorseseho mafiánské opusy nebo Leoneho Tenkrát v Americe, akorát zasazené do exotičtějšího jihoamerického prostředí. Zdejší exteriéry nejsou sice tak temné, vždyť „slunce svítí na všechny“, atmosféra je tu přesto mnohem divočejší. Vrtkavá hranice mezi životem a smrtí o sobě dává dennodenně vědět, umírají nevinní i prokletí, děti i dospělí. Meirelles si pohrává s vizuální stránkou, občas si odskočí do minulosti, libuje si ve flashbacích, nabízí nám několikerý pohled na stejnou situaci, přičemž teprve při tom posledním uvolní dějový tok. Kamera švenkuje ze strany na stranu, předvádí okázalé jízdy, barevné filtry přesně vystihují náladu na plátně a když dojde na střelbu, je to slyšet. Město bohů není o postavách, je samo o sobě, o jednom místě, kterému se každý rozumný člověk vyhne mílovým obloukem. A žádný rozumný člověk jistě neodmítne příležitost nahlédnout do jeho nitra z bezpečí domova. 90% Zajímavé komentáře: zputnik, meave, Vitason, AZbest, Gardenboy ()
Město bohů je natočene extrémně skvěle a herci nemají chybu. Co psát dále o tomto vyjímečném dílku podle skutečné události? Kamera je živá a lítá sem a tam, ale přesto perfektně věrohodná. Atmosféra je velmi drsná, syrově poddaná. Krása a chladnost tohoto filmu je zdřejmá a krásná. Film, který musíte vidět. ()
Rio de Janeiro. Město zločinu. Vyprávění chlapce ,,Rakety“ o tom, jak se ,,Kostička“ prostřílel do dospělosti a stal se z něj ,,Malej Zé“. Že poctivost se nevyplácí a vykrádačky, vraždy a drogy jsou častější, než návštěva školy. O dětech, kterým je jedno, jestli honí slepici nebo člověka, a pro který bude nesporně úspěch dožít se dospělosti. Perfektní scénář pomalu proplítá osudy obyvatel ,,Města bohů", kteří se prostě někdy musej setkat. Příběh po troškách zalejzá pod kůži a s každou další postavou je to zajímavější. Kamera mě vrhá do centra dění, nebojím se napsat, že by mohla působit dokumentárně. A hlavně ti, kteří mají rádi téma mafie, si přijdou na svý. Policie? Něco takovýho tady je. Spravedlnost? Nečekejte! Dlouho jsem přemejšlel, proč mi k absolutnímu hodnocení něco chybí. Už vím. Je to sice všechno hrozivý a drsný, ale tohle se mě ani mojí rodině nestane. Z toho strach nemám!! Jen doufám, že furt budu mít kde bydlet. Ve Městě bohů, jsou totiž neustále nějaký volný místa. A všechno a všichni tu má svojí historii.... ()
Po druhém shlédnutí musím notně překopat své původní hodnocení. Tento film plným právem patří do kategorie těch kultovních. Je totiž pozoruhodné, kolik osobních příběhů se podařilo do filmu vložit a přitom zachovat přímočarou dějovou lini. Také je zde několik retro skoků, ty jsou však díky svklěému střihu provedeny tak umě, že do sebe scény zapdají jak puzzle. Ve 130 minutách je toho řečeno tuny. A další věcí je zpracování. Již zmíněný střih, kamera hudebni doprovod, vše je provedeno efektním a strhujícím způsobem, takž není možné se od filmu odtrhnout. Tak dobře odvedená práce po všech stranách se jen tak nevidí. Člověk si může vymýšlet různě zamotané, drsné a nepravděpodobné příběhy, ale skutečnost mu v tom zdatně konkuruje. ()
rio de janeiro.. cidade de deus.. město bohů.. tady si chlapci nehrají s umělohmotnými vojáčky ani fotbal na plácku.. tady kradou, fetují, střílí se.. strašlivé místo, kde přežijou jen feťáci a gauneři, pro slušnost tu není prostor.. tady se každý den balancuje mezi životem a smrtí.. autentický příběh, podaný v celé své zvrácené kráse a syrovosti.. jako čerstvě ohlodaná kost hladovým, vychrtlým psem.. a já děkuju osudu, že mě uvrhl do zdánlivě nudného maloměsta a já nemusím procházet místem, ve kterém byl kdysi život očistcem, aby se postupně proměnil v peklo.. ()
Galerie (56)
Photo © 2003 Miramax Films
Zajímavosti (23)
- Když Fernando Meirelles poprvé vstoupil do skutečného Města bohů, už po několika desítkách metrů ucítil pistoli na spánku: "Otočil jsem se a za mnou stálo třináctileté děcko s obrovským stříbrným revolverem. (...) Naštěstí mě doprovázel drogový dealer, kterého mi místní kápo přidělil jako ochranku. Když ho ten kluk uviděl, za pár vteřin byl v prachu." (NIRO)
- Raketova (Alexandre Rodrigues) replika, v ktorej hovorí, že sa nikdy nekúpal v teplej vode, pôvodne v scenári nebola. Do filmu sa dostala, až keď režisér Fernando Meirelles počul, ako Alexandre Rodrigues hovorí o svojom detstve. (smolicek04)
- V scénkach, odohrávajúcich sa v redakcii novín, hrajú niektorí členovia filmového štábu. (chesterko)
Reklama