Město bohů

Ano, ano, tady vidíte kam až člověka zavede zkažená lidská společnost, která ho svým sociálním sobectvím uvrhne do chudoby, a mnohem dál, do stavu kdy je největší starostí člověka pouhé přežití, a cokoliv navíc je zázrakem. Divme se, že se pak z lidských bytostí stávají zvířata. Tam vede tenhle konzumní styl života, globalizace, rozevírající se nůžky takřka třídního charakteru. Tak by si povzdechl pochybně humanistický pseudointelektuál a filozof. Hlavní hrdina tohoto "filmu bez příkras" je živoucím důkazem, že tyhle promluvy jsou kecy, které jsou k ničemu stejně jako jejich autor, pronášející tyhle perly kdesi v čajovně, an pohodlně uveleben na polštářích a obklopen oblakem dýmu pochybného složení. Každý má svoji volbu, a je jen a pouze na něm, jakou cestu zvolí. Město Bohů je film až bolestně skutečný a působivý. Kdo ví, co uvidíme za nějakých třicet let v podobně zaměřeném snímku. Budeme se divit jak se tohle mohlo dít v civilizovaném světě našeho mládí? Jak budeme vzpomínat na ty časy, kdy ještě vláda nebo cosi jí podobného, léčila feťáky, místo aby jim jejich utrpení zkrátila? Uvidíme, každý sám za sebe, svýma očima a srdcem a duší a kdovíčímještě...a zrovna teď je mi srdečně jedno, co uvidíte vy. (05.09.2005)

Obvykle som moralistka a naivka, ale týmto v samom koreni prehnitým bastardom by nepomohla ani prvotriedna reedukačno-socializačná výučba. Keď vidíte to nekompromisné šialenstvo, zverstvo a krutosť a musíte sa na to pozerať dve hodiny, máte chuť prvý raz v živote schmatnúť pištoľ do vlastných rúk a nadobro vyplieniť krvilačné gangy, aby konečne zavládol vytúžený pokoj. Alebo.... sledovať to v pohodlí obývačky a tváriť sa, že sa nás to netýka. Neľútostné, autentické, ťažko stráviteľné. (11.09.2010)

MĚSTO BOHŮ je mrazivým příběhem o latinskoamerických dětech. Přesněji: o dětech z generace no-future, které umí sotva číst (a to v tom lepším případě), vyrovnanosti a jakési životní moudrosti pobrali povětšinou nanejvýš tak, aby zmákli práci s kvérem a jejich matkou/otcem a učitelem se stala ulice no, dejte kvér do jejich dětských rukou a udělají vám revoluci. Tu svou, malou, dětskou, ale o to více děsivou a bez ohledu na pražící slunce mrazivou. Tolik námět dle skutečné události. A způsob zpracování? Snímku nechybí věrohodnost, skvěle vystihuje živočišnost a život Rio de Janeira... a bezvýchodnost života v periferii. MĚSTO BOHŮ nepřikrašluje ani nepřehání. Jde prostě o uvěřitelný opus, u něhož si přejete, aby se námětem stala raději noční můra Davida Finchera než skutečná událost. Vše výše uvedené zajišťuje excelentní kamera, hudba, herecké výkony etc. a právem to zařazuje MĚSTO BOHŮ mezi nejlepší světové snímky posledních let. Poznámka: Jojo, zle tam, kde se náladovost a moudrost dětské hlavičky/mladická nerozvážnost stane soudcem a ruce/ručičky dětí nástrojem k vykonání rozsudku. (07.04.2004)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Zasloužila bych medaili, že jsem to nevzdala a dokoukala do konce. Stálo mě to hodně sil udržet žaludek v klidu. Já nedokážu vydýchat film a už vůbec si neumím představit, že bych byla přímo součástí jejich světa. Co s člověkem dokáže udělat chudoba a boj o přežití ... já vám řeknu, co - zloděje, drogové dýlery, bezcitné a brutální vrahy. Oddechnete si, když uvidíte, že se vzájemně vystříleli? Ne, děsíte se opět, protože se v nich vaše děti zhlédli a už v předškolním věku dávno ví, jak nabít zbraň a střelit do člověka. Kolotoč se rozjíždí znovu a jejich mrtvolky pak nacházíte na chodníku ... Tento film by si zasloužil tucty cen jak dokonale zde tvůrci vystihli atmosféru a zmapovali příběh, jenž se skutečně stal. Některé záběry byly tak syrové a neherci dokonale zahrané až se mi dělalo zle. uff (Challenge tour 2015) (19.04.2015)