Město bohů

Výborně natočený film dokazující mně, že v Brazílii se lidé skutečně hezky nemají. Ale je to spíše zobrazení toho nejhoršího, co můžeme v městské čtvrti Ria de Janeira potkat, a že to není zrovna dvakrát hezké mi potvrdil tenhle film, který si skutečně na nic nehraje a výborně se na něj kouká. Horší to bylo už s tím faktem, že jsem se během sledování toho filmu necítil dvakrát dobře, měl jsem z toho hrozně zlej pocit, ale to ani jinak nešlo. Posledně asi, když jsem sledoval Estonský Klass. I když tam mi už i mrazilo, protože to téma mi je bližší. U Města bohů je to přecijen krapet složitější. Nic to ale nemění na tom, že film vlastně zobrazuje část naší země a to je kurva drsný. Když si uvědomim, co jsem vlastně viděl, a že je to krutá realita se kterou ti lidé tam žijí denodenně. A to furt určitě není to nejhorší, co na naší zeměkouli je, nebo že by možná jo? Já bych si totiž horší společnost než zobrazenou v tomhle filmu, ani nedokázal představit. (25.09.2009)

Prostředí Rio de Janeira je proslulý svojí drsností a tenhle film to myslim vystihl skvěle. Už od dětství všichni kardou, zabíjej, berou drogy a připadá jim to normální, snad je ani nenapadne, že by to mohlo být jinak. Film je docela pěkně vyprávěný jednou postavou z filmu a postupně představí celý město a i když jsou v ději občasný posuny v čase, tak se divák vůbec neztratí, tady odvedl velký kus práce režisér nebo vlastně režiséři. Občas to sice bylo vyprávěný takovým vláčným tempem, ale tak dobře natočený, že to ani moc nevadilo. Ale to co se mi líbilo nejvíc, byla kamera, ta prostě neměla chybu, záběry ze všech možných i nemožných stran, různý rozostření atd, César Charlone je prostě machr a ani jeden záběr nevypustil. Hned za vynikající kamerou musim vyzdvihnout realisticky zahraný postavy a bylo úplně jednou jestli to je nějakej sedmiletej prcek nebo někdo o 40 let straší, prostě všichni do města dokonale zapadali a skoro to vypadalo, jak kdyby to byl dokument. Ale přesto všechno jsem po skončení filmu neměl úplně pětihvězdičkový pocit, takže "jenom" slabšich 5* (16.02.2006)

Vynikající, ne úplně všedně odvyprávěná story z chudinské periferie Ria, kde se poctivost nevyplácí, z dětí jsou dospělí, zákon jako by nebyl, pouliční výstřely ze zbraní už vůbec nikoho nepřekvapí... Zkrátka pro mne dnešního středoevropana je tohle úplně jiná planeta (což je samozřejmě ten největší tahák, hlavně ty fakaní kriminálníci). Filmová bezvadnost. (10.09.2011)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Tolik zastřelených dětí nemá ani čtvrtý Rambo, tak stylový vizuál nemá ani leckterý snímek hollywoodských klipařů a tak roztříštěnou vypravěcí linii nemá....snad nic :-) Cidade de Deus je filmařsky vytříbenější a ve svém zobrazení krutého života ve favelách naléhavější než tematicky obdobný a podobně vyzdvihovaný snímek Tropa de Elite, ale přesto mne minul mílovým obloukem a působil na mě chladně až odtažitě...V dojmologii se nevyžívám, ale nechci pokrytecky věšet kvanta hvězdiček na film, jehož sledování se bez několika zívnutí neobešlo. (24.11.2008)