Kudy kam?

Především z povedeného obsazení ústřední čtveřice těží tato jinak dost tradičně zpracovaná komedie. Marvan se Sovákem hrají spíše svůj solidní standard - jejich partnerky však měly v této době o velké role nouze, takže Gollové neodolatelná putička i Kačírkové moderní žena jsou příjemně "neokoukané." Škoda slabého scénáře, který všichni čtyři doslova zachraňují - zejména Kačírková úžasně uhrála i chvíle, ve kterých jí scénář předepisoval kalendářová moudra ("Jeden člověk samotný je vlastně člověka jen půl..." - !!!) či ve kterých se její postava nechovala tak docela uvěřitelně. (25.08.2009)

Roztomilá mravoučná komedie s nádechem (...jak že se tomu tenkrát říkalo? ;-) komunální satirky... Dnes snad by se i řeklo >genderová< ... ;-)) . . . Ovšem psal se šestapadesátý, stalinismus a budovatelské šílení a boření všech starých pořádků byly zdárně (zdánlivě) za námi, ženy už řídily kombajny, fabriky i posílaly na popraviště - a tak mohlo dojít i na ty lehké kritiky nešvarů, dokonce i Marxe si tvůrci vzali do úst (asi nevěděli, že právě ve skutečnosti to byl v lidských vztazích - natož v partnerských - opravdový sebestředný lump a parazit...) . . . >Socialistické soužití< v intencích manželských svazků bylo v plenkách a zvláště ta >nová střední< třída (v beztřídní společnosti, že...) zjevně stále lpěla na přežitcích minulosti. Nu, i učitelský stav v etapě budování nového socialistického člověka se má co učit a s. Borského film měl k poučení lidu o ženské emancipaci nepochybně napomoci. Asi se tenkrát všichni smáli, až se za břicha popadali, byť formou je tohle dílko spíše návratem k >přežitým< starým dobrým komediím - ale tak snad právě i díky tomu i po půlstoletí pobaví, mmj. jako doklad doby, dobově dobrého herectví a v neposlední řadě i těch nadčasově dobrých úmyslů, které ovšem v důsledku vedly stejně do pekel a nakonec i ty ženy dodnes (!) řeší prakticky stejné problémy, jako jejich babičky a matky v dobách, kdy zítra mělo znamenat už včera... :-) . . . Inu - Kudy... No, když tak tudy "TAM"... ;o) - - - - - (Poprvé viděno někdy dávno v tamtěch dobách, po vícekráté již znovuzhlédnuto 23.10.2008 na ČT1, komentář zde jako jedenáctý, 23.10.2008) (23.10.2008)

Film z období ženskomužských válek, kterou jsme, ach jo, prohráli na celé čáře. Holt Sovák a Marvan se ukázali býti nepříliš schopnými bojovníky. A následující generaci kvůli nim trpí. Tak například já, když si chci odpočinout od domácích prací, musím se rozejít a žít sám, to pak člověk získá minimálně 95% volného času navíc. A partnerky si vybírám zásadně o jednu až tři (menší) hlavy menší než jsem já, protože když by náhodou mělo dojít na nějakou ostřejší výměnu názorů, dostanu poloviční výprask než od nějaké obryně. (04.10.2015)

Milá komedie s matoucím názvem a docela malou porcí socialistické výchovy. Ano, proběhne tam nějaký ten předseda MNV a tématem je emancipace socialistických žen, ale věřte, že to je jen záminka k veselohře tradičního typu. Je o mladých manželích (Sovák a Kačírková), kteří se krátce po svatbě rozvádějí, aby ukončili spory o zo, kdo nosí v domácnosti kalhoty. Přísedící u soudu (Marvan) chce manželství zachránit a spolu se svou paní jim předvést, jak báječně to v takovém svazku může fungovat. Jenže se ukáže, že celé to štěstí spočívá v dokonalém servisu Marvanovy ženušky domácí, kterou hraje... tramtarará... Nataša Gollová! Až se divím, že spojení těch dvou nikoho nenapadlo už dřív, během zlaté éry Barrandova. Půvab souhry Nataši s Oldřichem Novým spočíval v tom, jak si byli podobní, kdežto s Marvanem je to - neméně půvabný - kontrast. Kontrast uhlazené solidnosti pána pod penzí a nádherně roztomilé ženy, která má i v tomto starším věku pořád ten typický smích, jiskřičky v očích a dokonce i tu neposednou holčičí loknu, padající do čela. Je to Nataša Gollová, jak ji známe a máme rádi. Většina diváků má za to, že mezi filmy Císařův pekař a Drahé tety a já hrála samé malé role, ale Kudy kam? je právě ta jedna výjimka, na kterou už všichni zapomněli. 50% (29.03.2006)

Staré dobré Machovo Vzbouření na vsi s podobným námětem zachází mnohem obratněji. Kudy kam? je odfláknuté scenáristicky i herecky. Mojí paměti hodné jsou barvy, hláška o kostře z uzenáče a samozřejmě proslulá poučka o Marxově manželce. "Pane předsedo, byl by Marx napsal to, co napsal, kdyby musel pomáhat v domácnosti?" (10.02.2008)