Otevřená srdce

Nevera, láska, strach, hnev, bezmoc a nádej.Nie je ľahké popísať, aký vo vás tento realistický a ničím neprikrášlený príbeh vyvolá dojem, ani aký dojem vo vás zanechá.Rozhodne vám, ale môžem zaručiť, že bude veľmi silný.Nikdy som si nemyslela, že je život jednoduchý, ani, že je spravodlivý.Väčšinou trpia tí, ktorí si to zaslúžili najmenej.Odísť, alebo zostať, keď sa rozhodujete medzi hlasom srdca a záväzkami k rodine? Neľahká voľba. (30.06.2013)

Prvých zhruba 5 minúť som sa do filmu nevedel dostať. Vadili mi zábery, atmosféra... Ale potom sa to rozbehlo a bolo o čom premýšľať. O predstavách, pocitoch, postojoch. Herci parádny. Všetky hlavné postavy boli zaujímavé situácie uveriteľné... Tlieskam. A určite sa k tomu ešte vrátim. Susanne nesklamala. (10.01.2016)

Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na styl vyprávění, ale pak jsem si film hodně užil. Nestandardní, až dokumentární zpracování dělá ze snímku nevšední zážitek a nepřítomnost hudby nechává naplno vyznít všechny emoce, které vyplouvají neprvoplánově na povrch. K dokonalosti mi ještě něco chybělo, ale i tak se jedná o poctivou filmařinu. (23.01.2012)

Filmy ve stylu Dogma nemají chybu. Dokáží totiž veškeré lidské emoce dát na plátno naprosto přirozenou formou. Nic není nahráváno ani přehráváno. Přitom je ale vše neuvěřitelně realistické. To se mi hrozně líbí. Co se mi už moc nelíbí je život samotný, který se film snaží ztvárnit v té klasicky nejkrutější podobě. jak jenom jde. Jenže je to život, s tím prostě nic nenaděláme. Občas si říkám, proč na takovéto filmy vůbec koukám, a pak si řeknu, že jsem rád že na takovéto filmy koukám. Uvědomím si totiž, jak křehký život sám o sobě je a jak tady píšu ten komentář a za dvě minuty vše může být úplně jinak... (05.11.2011)

V životě pořád někoho opouštíme, ale jen málokdy odpouštíme. Susane Bierová podnikla zevrubnou sondáž do lidských rozpolcených srdcí a své neveselé poznatky nám předkládá formou skličujícího dramatu. Emoce se agresivně nevalí ze všech stran a záleží jenom na vás, otevřete-li pomyslnou přehradu a necháte se strhnout. Množství děje není na dvě hodiny dostačující pouze zdánlivě, to důležité tiše probublává pod povrchem a ještě dlouho po doběhnutí (opět dogmaticky tvůrčích) titulků budete mít nad čím přemýšlet. Oproštění od veškerých formálních kudrlinek odhaluje vnější podstatu až na dřeň. Stačí si představit, jaké myšlenky člověku probíhají hlavou během rozpadu dlouholetého manželství, co musí pociťovat při loučení s milovanými dětmi a pochopit, že v daném okamžiku nejedná sobecky – je potom těžké se „jenom“ nezaujatě dívat. Jestli vám nevadí nenalíčení (a také díky tomu maximálně přirození) herci, poloamatérská kamera a minimum „pěkných“ scén hrajících na city, neváhejte. 80% (13.02.2008)