Den cvoka

„Vždyť pořád odpočívám, musím si přece odpočinout!“ Povedená a brutálně trefná satira. Až na pár odlišností jsem měl neustále pocit, že ten film zrcadlí můj vlastní život, tak moc jsem hlavnímu hrdinovi rozuměl a viděl řadu věcí stejně. Bavil mě jeho cynismus, film měl řadu chvilek, u kterých jsem se mohl sice hořce, ale upřímně zasmát. Politická reprezentace, puntičkářství, plánování a rozpočítávání takřka všeho, smysl pro řád, libování si v zajeté rutině, život v paneláku, potýkání se s čtyřnohými mazlíčky (a hlavně páníčky), problém se ženským pokolením, autobusová a vlaková doprava, oživování si nostalgické vzpomínky na dávnou lásku, pobyt na pláži, pás televizních reklam či Poláková modlitba (aplikovatelná i na Čecha). Jedna trefnější situace než druhá. A nad tím vším marné snažení hlavního hrdiny dosáhnout odpočinku, klidu, míru…Nadčasový film, jenž mě navíc zastihl ve správné náladě, lehce tedy nadhodnotím, dám slabších 5*. „Vlastně nemám místo na ženu svého života. Sním o ní, ale nemám pro ni místo ani čas.“ (19.02.2023)

Páni, skoro bych věřila, že to bylo natočeno v Čechách. Neuvěřitelná podobnost. Soustředila jsem se tedy na to, abych našla alespoň jeden rozdíl, přeci nemůžeme být tak hrozní... Závěrečná modlitba za souseda konečně přinesla úlevu - hurá, našla jsem to! No posuďte sami: „Prosím Boha, Ježíše, Marii a Syna. Zničte toho zkurvysyna, toho hada souseda..." K tomu by se Čech nikdy nesnížil, prosit o to Pána Boha, Čech jde a udělá to sám! Nejlépe inkognito. (03.06.2011)

"Teď jsem básník a píšu si verše." I já obřadně usedám k psaní komentáře, hrnek kávy, čokoládová tyčinka při ruce..."Uprostřed zahrady sedí královský pár." Rozptýlení. Zevnitř. Zvenčí. Nejde to! Kurwa! Přidávám jednu hvězdu po druhém zhlédnutí, protože jsem se dlouho při filmové komedii tak od srdce nesmála. (14.05.2008)

Nářez. Dostalo mě to! Chvíli si říkáte "bože, to je hroznej týpek", abyste si za malou chvíli řekli na oplátku "vždyť já jsem vlastně docela jako on!" :o) Samozřejmě detaily, příhody, reakce, návyky, zlozvyky i okolnosti mohou být v životě každého z nás jiné, u Adaśe coby hlavní postavy se již také jedná o jistý stupeň psychické poruchy, resp. vykreslení jeho povahy a života může být rovněž v rámci žánru komedie či satiry záměrně zveličeno do působivě komických i hořkých extrémů. Nicméně podstatu vnitřní zkušenosti cítím zčásti podobnou, až jsem měl párkrát pocit, že se dívám na Adaśe málem jako své karikaturní zrcadlo sebe samého, ne-li na zrcadlo současnosti, tak třeba i varovné zrcadlo potenciální budoucnosti! Film pokračoval natolik úderně, že když jsme se zašli s Adaśem do bodu vzájemného míjení, spolehlivě to „zachránil“ příchod jeho syna v období problematické puberty, v němž jsem zároveň mohl do třetice spatřit i karikaturní zrcadlo své minulosti. Nebo jindy film nabídl univerzální příhody z cestování vlakem. Takový humorně i nepříjemně odpozorovaný život ve filmu, kde se neuvěřitelným způsobem snoubí humor s depresí i pocit každodenní reality s bizarností, a po němž bez zachování si nadhledu můžete klidně skončit i způsobem, jaký popisuje Adam Bernau. :o) Herecké ztvárnění hlavní postavy Markem Kondratem i s komickou nadsázkou za hranicí běžné komformity bylo famózní. Když došlo na výjevy na pláži a přišla tam ve dvojici dívka mluvící infantilně nesmyslnými pazvuky, říkal jsem si, že už tvůrci přehání a odklání se od reality, ale s brzkým zvratem mi došlo, jaký smysl tyto scény měly a už jsem byl zpět doma, aniž bych musel Koterského filmu odebírat hvězdičku. [90%] (05.12.2023)

Při sledování Dnu cvoka jsem se smál a zároveň mi bylo smutno. Smál jsem se, protože mě Koterskiho film upřímně pobavil satirou života v postsocialistickém bývalém východním bloku a bylo mi smutno, že se podobně originální filmy netočí i u nás. Hlavního hrdinu Adama prožívajícího krizi středního věku štve vlastně úplně všechno. Jeho život je jedním velikým rozčílením nad tím, jak se chovají ostatní a v jaké životní situaci se ocitnul. Kosterski se vtipně a nápaditě strefuje do politiků, do tvůrců televizních pořadů a reklam a vlastně i do všech Poláků, které zobrazuje jako nepříjemné podivíny s různými otravnými zvyky. Problémy, které iritují Adama, známe z našeho běžného života všichni, a i když je sledujeme v extrémně zhuštěné a absurdní formě, několikrát jsem si během filmu řekl: „Tak tohle mě přesně štve taky.“ Jediný problém, který jsem s filmem měl, bylo několik málo scén, v nichž Koterski podle mě překročí – v tomto filmu společnou – hranici absurdity a vkusu. (20.02.2012)