Den cvoka

„Vždyť pořád odpočívám, musím si přece odpočinout!“ Povedená a brutálně trefná satira. Až na pár odlišností jsem měl neustále pocit, že ten film zrcadlí můj vlastní život, tak moc jsem hlavnímu hrdinovi rozuměl a viděl řadu věcí stejně. Bavil mě jeho cynismus, film měl řadu chvilek, u kterých jsem se mohl sice hořce, ale upřímně zasmát. Politická reprezentace, puntičkářství, plánování a rozpočítávání takřka všeho, smysl pro řád, libování si v zajeté rutině, život v paneláku, potýkání se s čtyřnohými mazlíčky (a hlavně páníčky), problém se ženským pokolením, autobusová a vlaková doprava, oživování si nostalgické vzpomínky na dávnou lásku, pobyt na pláži, pás televizních reklam či Poláková modlitba (aplikovatelná i na Čecha). Jedna trefnější situace než druhá. A nad tím vším marné snažení hlavního hrdiny dosáhnout odpočinku, klidu, míru…Nadčasový film, jenž mě navíc zastihl ve správné náladě, lehce tedy nadhodnotím, dám slabších 5*. „Vlastně nemám místo na ženu svého života. Sním o ní, ale nemám pro ni místo ani čas.“ (19.02.2023)

Nemoc dnešní doby (potažmo celé společnosti) natvrdo a bez kompromisů. Jen stěží si vybavím film, ve kterém bych viděl takovou životní rezignaci a odevzdanost. Líbí se mi, že Den cvoka se nebojí přitlačit na pilu a přitom dokáže být i třeskutě vtipný. Ve filmu je vlastně jedinou jistotou to, že se druhý den opět probudíte, a to do stejné beznaděje...nic se nezmění, brrr. Těžko se to popisuje, každopádně tenhle film se musí vidět! 9/10 (21.07.2009)

Další flák, kdy černý humor střídá sentiment? A je to tu znova. Jestli nemusíš hořké komedie, máš averzi vůči polštině a hlavně pokud tě pohoršují vulgarizmy, úplně jsi minul. Starý morous, okolním světem terorizován a jeho „1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, kurwa, ja pierdolę!“ nemusí ani tak někomu něco říct. Ale při snížení výkonu vlastního mozku je to v klidu. U doktora dobré, ve vlaku lepší, reklamy super, Adamův syn naprosto bezkonkurenční. Jeho part jsem si musel pustit hned několikrát. (15.02.2012)

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Vše mi přišlo tak trošku jako Příběhy obyčejného šílenstvá po Polsku. Hlavní hrdina bravurně ztvárněný Markem Kondratem celý film z obrazu prakticky nesleze, k tomu Nás provází svým originálním komentářem se svými vnitřními pocity a myšlenkami. Ne moc úspěšný básník trpící v životě svými každodenními temnými rituály, ovlivněn počítáním so sedmi a silnou obsedantní poruchou se běheme jednoho dne dostává do naprosto běžných ať už skutečných, či vysněných situací. Tyto minipříběhy jsou vesměs plné absurdních momentů a a divnopostaviček, které dějově nekončí vždy tak, jak by člověk předpokládal. Rozhodně se nejedná o žádnou vychechtanou komedii, jde spíše o úsměvný až lehce ironický počin. (04.04.2015)

Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm… . Zvoní budík musím vstávat přitom bych ještě spal hodinu dvě alespoň pár minut kvůli povinnostem které plním s velkou nelibostí nemožné prudce vstávám točí se mi hlava musím si sednout nenávidím vstávání oblečení na záchod doufám že tohle bude šťastnější ráno že vyprázdním i střeva nevyprázdním samozřejmě ne spláchnout vstát otevřít zavřít zhasnout mechanicky čistím zuby pár tahů sem pár tahů tam omýt tvář vlažnou vodou vyhýbám se pohledu do zrcadla nesnídám nemám chuť nemám chuť žít jen hořký čaj žádný cukr nic sladkého obout se zamknout odejít zamknul jsem zhasnul jsem pořád pochyby nejistota nevíra v boha v autority ve spokojený život v sebe samého do autobusu se všichni tlačí jak o život nasrané výrazy kvap rychlost být rychlý rychlejší nejrychlejší a pak chcípnout tlačím se ke dveřím vystupuji do školy do práce kamkoliv povinnosti pachtění za úspěchem prázdné cíle proč dělám co mě nebaví nic mě nebaví nikoho nic nebaví tam a zase zpátky osm hodin v háji nejsem chytřejší větší lepší jsem pořád stejný odmítám být jiný nevím proč asi nedostatek odvahy čekám na zastávce zase plno tváří bez výrazu co jsme si udělali zpátky domů co doma nějaké povinnosti splnit povinnosti vynášení smetí jako jediná naplňující činnost a pak volný čas k čemu tolik volného času co s ním jít ven uvidět holku se kterou bych chtěl strávit zbytek života mít děti kariéru velkou televizi a pěknou rakev já naivní blb bez ambicí nic z toho se nestane nechci je tak pohodlné nechtít jít do kina přede mnou kretén které mi puštěným mobilem svítí do očí vedle mě druhý který chrastí popcornem a svému synkovi vysvětluje co se děje na plátně ani náhodou jít do restaurace kde chce nakvašená obsluha na otázku chutnalo vám slyšet jedinou odpověď upřímnost vymřela zkuste být upřímní a umlátí lžete podvádějte cpěte se dopředu využívejte svých známostí bible moderního věku vezmu si radši knihu a prokoušu se pár stránkami stejně po odložení na všechno zapomenu paměť zakrněla nenamáhám ji jsem líný necítím potřebu být jiný jíst zapomněl jsem zmínit jídlo něco k obědu hnusné ale vyhládlý žaludek to zaplní večeře něco si najít přežrat se a aspoň na pár vteřin být spokojený a hned nato mít výčitky svědomí mám depku dám si čokoládu mám ještě větší večer jako každý jiný lapnout před televizi nechat se vysát sledovat jenom z principu sledovat cokoliv až do úplného zblbnutí už je tma další série očistných rituálů další den v háji ten další bude stejný ulehám do postele a přemýšlím jinak na to není čas jediné logické řešení zůstává neměnné spáchat sebevraždu odejít a ničím víc se netrápit jak zbabělé jak srabské pro mne ideální ale co ostatní co lidé na kterých mi ještě pořád záleží nemohu zatím ne stejně bych to nedokázal vždycky se zastavím před cílem ať ten den konečně skončí KURWA! (01.09.2008)