Luca

Pro mě teda rozhodně překvapení. Nečekal jsem že někdy Pixar natočí znovu něco, kde to srdíčko bude tak jasně patrné. Přestože jsem si musel chvilku na příběh zvykat, tak po úvodních 10 minutách film začne velmi příjemně plynout a od té příjemné italské atmosféry a klučičího přátelství se nedalo odtrhnout. Tohle se povedlo určitě více vyzdvihovanější Duše. Možná částečně proto, že zatímco Duše byla americká Pixarovka. Tahle je evropská. 80% (19.07.2021)

Příjemná animovaná podívaná, která sazí na to správné klučičí dobrodružství. U Pixaru se rozhodly sadit, více na pohodovou atmosféru, než na propracovanost příběhu a postav. A kupodivu to nevadí, protože filmu nechybí srdíčko. Více zde: recenze na film Luca . (24.06.2021)

Příjemný letní animák od Pixaru. To je ale asi tak všechno, nic víc v něm nenajdete. Na první pohled se nabízí srovnání s Malou mořskou vílou. Děj se odehrává zhruba v 50. letech na italském pobřeží. Mladí kluci, kteří žijí pod vodou se rozhodnou zjistit, jaké to je žít mezi lidmi. To se jim zalíbí. Místní obyvatelé ale nemají rádi mořské tvory a jim hrozí odhalení. Narazí ale i na hodné lidi s těmi se spřátelí. Celé to vrcholí triatlonem, kde se skutečně zjistí, kdo je na čí straně. Víc od toho nečekejte. "Silenzio Bruno!" (13.12.2021)

Homofobie a transfobie hlavy státu mě překvapuje, když je to jednak pussydent, vyjadřující se jako čurák (tj. jako jeden obsáhne min. dva gendery), jednak bych očekával větší pochopení pro trans osoby u někoho, kdo je ztělesněním transhumanismu, když Miloš Zeman definitivně srostl se svým vozíkem a stal se z něj Mimoš Zelan. Rodiče s dětmi, potažmo kdokoliv preferující proqueer audiovizuální obsahy s postavami bez koprolálie, mohou/může jít do kina na pixarovku LUCA. Sice jako jiné pixarovky pracuje s mnohokrát osvědčeným, až omšelým. Vyprávění je zase organizováno kolem proměňujících se vztahů a cílů dvou ústředních postav, kdy jedna je vůči druhé zpočátku jejím opakem, aby v rámci vývoje skončily jako více si podobné (TOY STORY, HLEDÁ SE NEMO, VZHŮRU DO OBLAK, V HLAVĚ, DUŠE...). Někdy - jako zde - se k tomu přidává další figura sloužící jako katalyzátor vztahů dvou hrdinů (PŘÍŠERKY S. R. O., TOY STORY 4). (S jistou mírou podvratnosti by se dění snímku dalo shrnout jako vyprávění o vztahu dvou mužů, který svým montováním se do něj pokazí žena, tj. že by šlo o takovou dětskou verzi anti/korporátní romance KLUB RVÁČŮ.) Znovu se zužitkovávají žánrová schémata, která jsou nápomocná k cestě postav za poznáním  vlastní identity a nějakému tomu ponaučení, přičemž jako dříve se pracuje s prvky a postupy příznačnými pro sportovní filmy (první a třetí AUTA). A i tentokrát je svět příběhu založen na jasně dané dualitě, akorát tentokrát ten svět příběhu není tak propracován jako dřívější (vzhledem k blízkosti prostředí třeba z pod/mořských HLEDÁ SE NEMO anebo HLEDÁ SE DORY, z městských, vytěžujících atraktivní cizí kulturu, COCO) a způsob jeho prezentování moc nepomáhá uvěřitelnosti změny náhledu/názorů jeho obyvatel v závěru. Pixaru se ale více než dříve daří v LUCA pracovat s kinematografickým odkazem, a tím nemyslím jenom četné narážky až variace kanonických italských děl (viz epilog), ale především vymezení se vůči queerfobnímu odkazu disneyovek. Ty totiž často kódovaly antagonistické postavy jako queer, zatímco zde je to převráceno: antagonistické postavy jsou queerfobní, kladné postavy i kladné vedlejší jsou proqueer. A největší klad - dle některých však kvůli nevyhraněnosti a otevřenosti čtení i největší zápor - je, že ona metafora jinakosti a přepsání Malé mořské víly a dalších umožňuje vykládat film jako příběh o gay/bi postavách, jako příběh o imigrantech vynořujících se na břehu, jako... univerzální příběh o jinakosti a jejím ne/přijímání. A konzervativně založení/é si mohou najít hodnoty jako síla přátelství, důležitost pospolitosti rodiny, sebevzdělávání a vůbec seberozvoje. Za mě tolik, že mi tento nepřiznaný prequel k DEJ MI SVÉ JMÉNO a KRAMPACU nebyl odporný, naopak bych se jal demonstrovat za to, aby takových bylo víc. (28.06.2021)

Chvíľu som plánoval dať plný počet. Pretože aj napriek starým známym ingredienciám to funguje, má to množstvo vizuálnych a úsmevných momentov a je tam priestor pre emócie aj pre nenásilný humor. Finále filmu je ale už také rozprávkové a príliš detské, čo ma ako dospelého trošku vyviedlo z miery. Ale je to feel good movie. Celý čas som si rozprával ako mi chýba to detstvo, kedy bol každý deň dobrodružstvom. A ten film mi to pripomenul. Veľmi nenásilne. Plus mám rád oceán a mám slabosť pre prímorské mestečká. Anderton veľmi umne prirovnal túto Pixarovskú vetvu k Dinosaurovi a Onward. Len by som zo subjektívneho hľadiska skôr povedal, že Onward je o trošku horší a Dinosaurus o trošku lepší ( ale to asi preto lebo mám rád aj Dinosaury). Čo je pre mňa ale prekvapivé je, že sa mi to páčilo aj o kúsoček viac ako tohtoročná Duša. Toto to aspoň nehralo na veľké myšlienky. A ja zase tie návraty do detstva a detských časov naozaj môžem. (24.06.2021)