Mandrin

Georges Rivière u nás není moc známý, tenhle film ale naznačuje, že ve své době mohl v tomto žánru zdatným konkurentem Jeana Maraise. Má to švih, humornou nadsázku, hezkou výpravu a hned několik krásných žen. Z nich mě zaujala hlavně Silvia Monfort, která se filmu spíš vyhýbala, páč hlavně divadlo, tady ovšem předvádí kreaci bojovné Amazonky s mečem a na koni. Závěrečná bitka sedláků proti vojákům pak nabízí spoustu fakt dobrých vtípků. Škoda je akorát hudby, ta je ze začátku sice pěkná, ale opakování jediného motivu po celý film začne být dost otravné. Přesto všem milovníkům francouzské dobrodružné klasiky můžu vřele doporučit. (16.02.2012)

Má to ale dřiny, jeho stavovská čest, "s montéry" načesaných tupé. Těmi, kteří dramaticky metají těžkou zpanštělost. S maraisovskou kuráží "mentoruje," motivuje selské bouře, chalupnické nepokoje. Dává co proto dějinám "ouřadů" modrých pruhů, pochopům nepochopitelných choutek. Jeho léčitelské výpady k marodům s neduhy pýchy, neberou konců, když stále pošlapávají  louky, pole levandulí, konikleců. Stále nepoddajný intelekt. (20.07.2024)

Takový slovenský Jánošík a Britský Robin Hood, tím je Mandrin. O hrdinech podobného typu byla v zemi vína natočena již řada filmů. Mandrin má výhodu reálného předobrazu. Jde sice o dobrodružný snímek založený opět na vzpouře proti vrchnosti, jak už to tak bývá, ovšem Georges Rivière nepředvádí zase nic tak světoborného. To Jean Marais jako Francois de Capestrang, známý pod přezdívkou Kapitán řádil víc. A co Belmondo jako Cartouche? A nesmíme zapomenout ani na Gérarda Philipa v roli Fanfána Tulipána. A existoval i někdo jménem La Toure. Ti všichni nějakým způsobem činili totéž a každý jinak a s jiným výsledkem. Vždy se kolem nich motali krásné ženy a oni se nebáli nebezpečí. Francouzská šlechta zkrátka nedbala na staletí zdvižených varovných prstů a tak zákonitě během revoluce přišli o své postavení. Za zmínku stojí, že pro režiséra šlo zároveň o poslední hereckou a scénáristickou práci stejně jako u Louise Martina. (22.07.2024)

Historicko-dobrodružná taškařice z francouzského (švýcarského) venkova, která splní funkci jednoduché rychle zapomenutelné zábavy pro dospělé děti. Milovníci kostýmovek z dob francouzských Ludvíků budou spokojeni. Výjimečný je dabing, v hlavní roli s Oldřichem Vlachem, neobvyklým dabérem hlavní postavy. Z žen, hodně se mi nelíbila Silvia Monfort, kterou jsem omylem považoval za Němku (prohnanou solárkem), naopak hodně sexy byla Jeanne Valérie v postavě Antoinette (česky ve filmu Zuzanky), těžko odhadnutelná byla Dany Robin ukrytá pod parukou. (18.10.2015)

Klasická stará kostýmní dobrodružná romance ve stylu Fanfána, Zorra či Černého tulipána. Mám pro tyto filmy slabost danou zřejmě věkem. Na dnešní dobu volnější tempo a jednodušší bitevní akce bez technické dopomoci mají pro mne stále své kouzlo. Dokonce si myslím, že daňové vydřidušství panských úředníků a bezohlednost exekutorů se dochovala až do dnešních časů a dělá příběh stále aktuální. Jen ti stateční hrdinové bojující za blaho všech se někam vytratili. (16.04.2012)