Kusy aneb Tisícero výkřiků noci

Jediné, co se dá pochválit, je Gore, které je opravdu kvalitní (*až na tu scénu s novinářkou, kde jí vrah bodne zezadu nožem a ta čepel se celá ohne o 90 stupňů, ha-ha). Nechybí rozřezané hlavy, končetiny, celá těla, vše za zvuku motorové pily a pár odhalených dívek. Jinak ale všechno ostatní na mě působilo strašně groteskním dojmem - chování herců, jejich dialogy, myslím si, že jako regulérní Hororová komedie, by to obstálo u mě rozhodně lépe. No, kromě té brutality teda, se mi to vůbec nelíbilo, když na scéně nebyla zrovna motorovka, strašně jsem se nudil, občas i chytal za hlavu. (12.05.2023)

Pieces vypráví o malym klučinovi, kterej si rád sestavuje nahatý puzzle. Když mu na to přijde maminka, zarazí jí do hlavy sekyru. Děj se pak přesouvá o 40 let dál, kde se na jedné škole začínají hromadit mrtvoly. Z malého neposedného klučiny je totiž dospělý muž s obrovskou chutí zabíjet mladé dívky. A jak to umí nejlépe? Ano, se svou motorovkou... Toto giallo říznuté slasherem mě vůbec nenudilo, naopak jsem si užíval hry na schovávanou se skutečnou totožností vraha. Některý vraždy jsou opravdu brutální a povedený (třeba ta ve výtahu), někdy to sice zaskřípe umělostí jako v případě gumového nože, ale jinak parádní hororová zábava s excelentním závěrem. (13.02.2010)

Hrajou tam hezký holky, který i sem tam něco ukážou, gore efekty nemají chybu, a cením i to, že identita vraha je odhalena až v samotném závěru. I tak ale nic z toho prostě nezachrání zoufale neoriginální námět, protože takových filmů jsou mraky, a tenhle se už po pár dnech rychle vykouří z hlavy. A celkově to prostě není zas taková pecka, jak by se mohlo na první pohled zdát - ve skutečnosti je to chvílemi docela nuda (a hledat tam nějakou logiku moc nemá cenu, což je nejvíc zřejmé v nádherně stupidním finálním záběru, u něhož jsem se smál nahlas). (06.03.2023)

Perla teen slasheru z produkcie USA a Španielska, ktorá výborne dokázala skĺbiť filmový štýl oboch krajín až do takej miery, že výsledný zostrih prakticky neobsahuje žiadne hluché miesta. Stále sa niečo deje! Vrah (“nude puzzle maniak“) síce pobehuje po okolí, či vo dne alebo v noci, s veľkou motorovou pílou bez ostychu, ako by mal na sebe neviditeľný plášť Harryho Pottera, ale to vážne vôbec nevadí. Ani na sekundu ma to nevyviedlo z eufórie. Nie je to totiž ten typ filmu, ktorý by sa mal nutne držať skutočnosti a preto miestami (zdôrazňujem len miestami) zábava len prepukala. Či už to boli zlaté kreácie mladých študentiek, “profesionálny“ tenis na kurte, či grimasy zarasteného záhradníka Willarda, vždy to malo šmrnc. Mil gritos tiene la noche však ale svoju slávu vybudoval na drastických gore kreáciách plných krvi a teroru, ktorých je tu dosť, vrátane drsného úvodu s malým chlapcom, ktorému mama zoberie jeho obľúbenú hračku (puzzle), čo ho moc nepoteší samozrejme. Pri scéne, kedy malý chlapec dáva voľný priechod svojim emóciám prostredníctvom sekery, som si spomenul na podobnú, taktiež drsnú scénku detského zúčtovania, ktorá sa vyskytla v klasike Nightmare (in a Damaged Brain) 1981. Autorovi špeciálnych efektov Basiliovi Cortijovi by som dal metál za to čo v Mil gritos predviedol. Drsnú scénku typu The Shining v závere filmu (dobíjanie sa vraha bielymi dverami) som si v zapätí musel dať ešte raz. Nechápal som z nej. Pieces = chuťovka, ktorá stojí rozhodne za to!!! (06.01.2009)

Úchvatně nesoudržný brak, který divákům místo logiky servíruje snůšku absurdně vyhrocených klišé a technicky dokonalých gore efektů. Demencí zavánějící sekvence policejního vyšetřování střídají drásavě explicitní sekvence ataků maskovaného vraha. Jako sladká třešnička navrch film prokládají groteskní sekvence jako cameo kung fu Asiata či vedlejší role pitvořícího se "dvojníka Buda Spencera" Paula Smithe (Šimon a Matouš) včetně peckovací scénky. Famózní otrlý film ve všech možných významech toho označení. (16.10.2010)