Hezké holky

Na začátku filmu dvě kamarádky užívají víru nočního velkoměsta, zábava takřka do kuropění. K tomu jakási záhadná, tajemná postava. Bavilo mne pohrávat si s myšlenkami, jak se bude příběh dále odvíjet, možností bylo v podstatě nekonečně, a já byla tuze zvědavá. Možná mé očekávání (a fantazie :-)) bylo větší, takže další události okolo celkem 4 kamarádek (a zároveň kolegyň z práce v jednom malém příjemném obchůdku) pro mne již nebyly (navzdory slibnému začátku) tak zajímavé. Ovšem záhadný motorkář v povzdálí pokračuje, a to dodávalo příběhu potřebné koření. Některé scény se mi ale hodně líbily (např. k zamyšlení podněcující lamentace zpěvačky, která chtěla mít aspoň občas chvíli jen pro sebe, když s kamarádkami sdílela jak pracovní, tak i osobní život, či velmi komická scéna seznámení s rodiči budoucího ženicha, o polední pauze v klokotu rušného bistra, kdy otec nastávajícího miloval umění, a tak těsně před jeho příchodem bylo slečně doporučováno "dělat, jako že miluje hudbu a umění" (a jakýsi dezert) :-D, načež (otec s matkou již ve dveřích) na ni ženich ještě stačil vychrlit na poslední chvíli něco o Michelangelovi :-)). Žel toho ale aspoň na ty čtyři hvězdičky pro mne bylo stále málo. Každopádně konec samotný by zasloužil nejméně pětihvězdu, ten mne dokonale odzbrojil. A plně doufám, že spravedlnosti bylo (bude) učiněno zadost. /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ (14.03.2024)

Hajzl !! Jeden ten mužskej i Chabrol zároveň... nepotěšili mě s tím na konci ani jeden. Já vím, čekat od Chabrola, že natočí romantický film s několika happyendy, by bylo asi trochu mimo a sám jsem už během prvních scén s lákáním holek do auta a přítomné noirové stylizace vytušil, že tady se stane něco nelibého... byť později už to tak ve víru odlehčené atmosféry nevypadalo a já se dlouhou dobu radoval z nevšedního pojetí romantického filmu, který je nejen herecky naprosto civilně zahrán a plyne v přirozených dialozích, ale celkově působí díky stylu nové vlny v mnoha scénách (včetně zobrazení nekonečných pracovních hodin ztrávených v obchodě s minimem zákazníků) nebývale realisticky. Chabrolovi se tak spolehlivě daří kombinovat více žánrů, aniž by film výrazněji měnil styl nebo dělal ho překombinovaným. Hezké holky mě bavily po celou dobu i jako film, včetně sekvence z varieté, snad jen část z plovárny (byť paradoxně jedna z vypjatějších) se mi zdála mírně zdlouhavá. Jenom si stále nejsem jist, zda mám po skončení být nadšen či spíš naštván...:o) Ačkoliv úplně poslední záběry na tanečním parketu, s pohledem krásné Clotilde Joano do kamery a poetickou melodií v pozadí, jsou vážně kouzelné a ukazují, že ne pro všechny se jeden z osudových dnů končil špatně. [85%] (08.01.2023)

Jsem ráda, že Willy Kufalt  Hezké holky zařadil do promítání Virtuálního kina, protože podle popisku bych si asi film sama nevybrala, a tak bych přišla o kouzlo večerní Paříže přelomu padesátek a šedesátek, neprožila bych líně se vlekoucí pracovní den party čtyř děvčat, ani se s nimi nepobavila v bazénu či nočních podnicích. Každá z té čtyřky holek je trochu jiná, ale každá má podobné plány, naděje a touhy. Stačil den a něco a pro jednu z nich naděje mizí, pro další se probouzí. A Paříž si dále žije svým životem. (08.03.2024)

Viděla jsem od pana Chabrola několik filmů (Ženská záležitost, Kloboučníkovy přeludy, Bestie musí zemřít, Nevěrná žena atd.) a v porovnání, jakým dojmem na mne zapůsobily, hodnotím tento snímek za 3*. Upřímně řečeno ničím mě nenadchnul, no na druhou stranu ani neurazil, finále mě překvapilo, bohužel ne příjemně a poslední záběr byl snad z úplně jiného filmu.. (01.04.2024)

„Koho zaujíma, kto ťa žerie? Muž alebo vlk, v tomto smere sa mi zdá každé brucho také, o deň skôr, o deň neskôr, nie je to veľký rozdiel.” • Ďalšia naprosto vynikajúca, k tomu ešte len ranná, vskutku i Decaëom dosť brilantne nasnímaná, "chabrolovka", ktorej asi najväčšou hybnou silou, bolo najmä samotné obsadenie v podobe niekoľkých, mimoriadne atraktívnych, koketných predstaviteliek, síce neprezradím, zrovna koľkých, na to už musí prísť proste „nažhavený divák” úplne sám. • Väčšinou som bol týmto mladým Parížankam, autentickým spôsobom neustále v pätách, podobne ako aj istá, »záhadná postava« , sledujúc nielen ich pracovné (ne)nasadenie, ale zároveň snáď aj ich časté, romantické úlety s rôznymi povahovými črtami ich náprotivkov, čo je v spoločnej kombinácii, jednoznačne fascinujúcim a obzvlášť intenzívnym zážitkom, teda aspoň z mojej konkrétnej strany, som to tak i bezprostredne vnímal, že som takmer ani nevnímal reálny čas, iba ten sprostredkovaný filmovou optikou, a to prostredníctvom špičkovej, strihovej skladby, ktorý mi ušiel neuveriteľnou rýchlosťou, keď som sa azda ani poriadne nenazdal, a už sa pomaličky blížilo i konečné vyvrcholenie s pomerne celkovo zvláštnymi, pocitovými dojmami z predchádzajúceho diania, skrátka bol som tak zvláštne ponorený do tohto príbehu, že mi bolo za ním nakoniec veľmi smutno, nakoľko by som si vedel kľudne reálne predstaviť i niečo na spôsob trebárs - ďalších mnohých pridaných minút extra naviac, á la „čo sa potom vlastne dialo po tej zlomovej udalosti v lese?” • To by v podstate už predstavovalo pokračovanie, ktoré by sa samo o sebe bez akýchkoľvek debát uživilo, minimálne by ma totižto zaujímalo, kadiaľ viedli ďalšie cesty buď tohto motorkára, alebo ako sa k danej situácii postavili tieto divy? (26.07.2023)