28 dní poté

Zombie a podobně nakažené havěti, mezi které patří i lidé v tomto filmu se ve filmech objevují poslední dobou opravdu častokrát. Ne, ale tak často mi to sedí jako tady. Výborně vylidněný Londýn, parádně ponurá atmosféra. Hlavní aspekty tohoto sci-fi, který se nenápadně přiřítil jako vítr a už ted má svoje druhé pokračování. Danny Boyle je v Anglii znám jako velice dobrý režisér, jeho úspěchy to jen potvrzují. Tímto filmem chtěl jen potvrdit fakt, že toto téma je v této době aktuální a mezi diváky úspěšné. Dokázal natočit film plný krve, zajímavého příběhu a jeho průběhu s divným koncem, kde nadržení vojáci se nedají spočítat jen na prstech nohou, rukou, jednoho, dvou lidí, ale tak debilně se vydrápou na povrch, až to příde směšné. Ne ale tak jako tento postkatastrofický film, který atmosfericky hlavně v Londýně naprosto dokonale vyniká. --- Ztratil sem ruku mé sestry. (04.08.2007)

Jeden můj kamarád to viděl přede mnou a říkal, že prý se tam nic neděje, žádný zásadní zvrat tam nenastane a kdesi cosi, mám ale pocit, že zde jde o něco jiného - spíš o to, jak postavy na epidemii reagují,, ne, jak se kvůli ní vyvinou. Opravdu jsem čekal slátaninu, dostavil se však ryze fyzický strach z nemocí, infekce a přiblblých "ochránců zvířat." Všechna ta paranoia, sny, plukovník a lidé vymknuvší se kontrole mě maximálně uspokojili... Teda skoro :-) (06.01.2004)

Snímek "28 dní poté" by sice striktně řečeno neměl být řazen mezi zombie filmy, protože z povahy původu zdejší apokalypsy by měl spadat spíše mezi nákazové filmy, jenže jednak na mnoha úrovních přímo čerpá z tradice filmů o zombie apokalypse, ale navíc měl jeho mezinárodní kasovní úspěch zásadní vliv na revitalizaci zombie filmů v novém tisíciletí. Zcela evidentní je zde dědictví romerovské tradice zombie filmů, kde monstra a apokalypsa s nimi spojená slouží coby katalyzátory pro drama hrstky přeživších i coby zrcadlo soudobé společnosti a jejích neduhů. Danny Boyle a Alex Garland se konkrétně zaměřili na celosvětový fenomén hněvu, který přinejmenším v Anglii vidí jako výsledek frustrace z nenaplněných ideálů o hodnotě a významu jednotlivce v demokratické společnosti. Užití digitálních kamer pak zpřítomňuje jednak bezprostřední napětí postav, ale také asociuje dnes už nejen britský fenomén masivního rozšíření bezpečnostních kamer, které sice mají občany chránit, ale při tom jen přispívají k úzkosti, pocitu ztráty soukromí, ale také zveřejňováním zachycených kriminálních činů stupňují strach obyvatel. (15.09.2013)

Danny Bole má rozsah. Vybere si žánr, vycucne z něj to nejlepší a dokonale to zkloubí. Tady ale přestřelil. Několik dobrých nápadů, ale neschopný tupý a tuctový scénář, který film stahuje dolů. Několik skvělých momentů a nenudění se je jediné, co film nabízí. Obyčejně by to stačilo, ale od Boyla chci víc. 50% (11.12.2009)

V 28 Days Later ma zombíci s Kipketerovým kinetickým syndrómom chytili oveľa menej ako u Snyderovho remaku, čo ale v zásade nemusí byť problém. Ten tkvie v absolútne hluchom strede, kedy po mrazivom úvode (vízia alone on the world, ma neustále fascinuje) sa skupinka na čele s ďáblom Murphym, veľmi vlažne prediera k výbornému záveru. Pre mňa veľmi nevyvážený film s dvoma-troma výnimočnými scénami. (17.06.2006)