28 dní poté

Tak tohle byla hrozná slabota. Nezlobte se na mě, ale Danny Boyle přestřelil a nevím jestli chtěl vytvořit kritiku čehokoliv nebo jen natočit nějaký film s tématem podobném zombikům. Jestli film měl být horror nenacházím žádnou část filmu, kde bych se bál. Jako sci-fi mi to vůbec nic neříká a thriller? Opravdu bych tento film nezařadil. Možná kdyby tam bylo o trochu víc humoru byla by to jasná komedie. Hudba je naprosto tragická a závěr s vojáky je tak ujetý nápad, že určitě scénárista patřil mezi nakažené. Určitě dejte ruce pryč a pokud se budete i přes mé upozornění nakazit, je to vaše věc. (17.03.2006)

Skvělý horor, v kterém se dá napětí krájet. Opuštěný Londýn navodí pocit zoufalství. Tomuto pocitu může konkurovat snad jen opuštěný New York z Já, legenda. Celý film se nakonec pošoupne do zcela jiné roviny, než jsem ze začátku předpokládal. Což bylo velice přijemné překvapení. Až na pár nelogičností je to užasný horor o kterém se vám možná bude i zdát. Osobně se těším, až se podívám na pokračování. (04.10.2008)

Stejně je to trochu zvláštní, přiznat si natvrdo, že celý žánr moderních zombie filmů (Romerovým Night Of The Living Dead počínaje) je vlastně odvozen od slavného sci-fi románu Johna Wyndhama Den trifidů. Ve 28 dnech poté najdeme zjevnou citaci prakticky celé první kapitoly této knihy. A tím odkazy zdaleka nekončí. Troufám si říct, že upozornění na fakt, že Wyndhamův postkatastrofický majstrštyk inicioval vznik celého subžánru filmového horroru, bylo jedním z hlavních cílů, které si tímto snímkem Danny Boyle určil. (01.05.2007)

Boyle dokázal, že aj z klasickej horrorovej zápletky sa dá vyťažiť slušná pointa. Už od začiatku veľmi brutálne a chladné, film sa nebojí ukázať krv a to mu ozaj seklo. Scenár a nápad celkom dobrý, až na tú reálnosť v pár scénach. Ale ako horror dosť slušné, boylovsky tradične skvelý audio-vizuálny podmaz, pomohla aj zvláštna, ale dobre vsadená hudba. 80%. (14.06.2006)

Příliš dlouhý videoklip, který se dal pojmout v rámci hodinového adrenalinového nášlapu na téma "efektní zombie-gorefest", místo toho trvá hodiny dvě, trpí příběhovou nerozhodností, řeší postapokalyptické lidské vztahy a o zombies v něm vlastně zase tolik nejde. Bohu dík alespoň za Boylův řízný cynismus a smysl pro naturalismus. A samozřejmě za trikuprostý vylidněný Londýn - to se skutečně jen tak nevidí. Pak už si ale skutečně nevzpomenu, co bych ještě mohl vyzdvihnout... (26.05.2003)