Jako štvaná zvěř

Expoitační příběh z francouzských nimrodských luhů, hájů a mokřin. No, nějaké složité dějové linky a křivky nelze očekávat, ba naopak, z obyčejného honu se po znásilnění líbivé Mimsy Farmer stane hon velmi speciální, jelikož se chuděrce obskočené podaří jednoho z lajdů střelit kulobrokem do báchora. Následné nahánění a přemlouvání k ututlání nikam nevede, takže v závěru dojde opravdu do tuhýho. Celkově mě film v průběhu nijak extra nezaskočil ani nenatchnul, ale ten závěr opravdu vynesl ohodnocení jako kvalitu, kdy symbolika s lovem zvěře, speciálně pak přirovnání k pocitům a zoufalým činům tvora si jistého svými posledními okamžiky, je nechutně sugestivní. Dá se doporučit! 80% (08.06.2013)

Temný a ponurý příběh z francouzského venkova, kde je během honu znásilněna anglická profesorka dvěma měšťáckými prominenty. Protože nepřistoupí na dohodu, změní se její odpoledne na boj o holý život. Drsný závěr, kdy stojí uprostřed močálu, volá z posledních sil o pomoc, než se nad ní zavře hladina, ve mně nechal velmi hluboký dojem. (21.02.2009)

Hudba: Giancarlo Chiaramello *** Tento film nemá zrychlení z nuly na sto pod deset sekund, pomalu se rozjíždí a každým dalším okamžikem stupňuje napětí. Ale od francouzského filmu sedmdesátých let bych přece jen čekala trošku víc. Nelze popřít, že scéna u rybníků je úchvatná, ale stále nějak neumím pochopit chování Heleny. Tvářit se hrdě sama v lese proti partě ozbrojených chlapů? Jasně, kdyby se tak nechovala, film by mohl mít stopáž tak deset minut. Ale vadí mi, když scenárista svým postavám nevdechne potřebu logického chování. (21.04.2011)

V rukách eurohororových mäsiarov, či amerických exploitation básnikov, by sa to vyvinulo v tvrdú žánrovku. Ale francúzsky režisér Serge Leroy pristupoval k takejto látke o dosť inteligentnejšie, ale o to viac neexplicitne. Takže ak radšej umeleckejší prístup, skúste toto. Ináč sa opäť vrhnite na I SPIT ON YOUR GRAVE. (01.11.2013)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)