Jako štvaná zvěř

Expoitační příběh z francouzských nimrodských luhů, hájů a mokřin. No, nějaké složité dějové linky a křivky nelze očekávat, ba naopak, z obyčejného honu se po znásilnění líbivé Mimsy Farmer stane hon velmi speciální, jelikož se chuděrce obskočené podaří jednoho z lajdů střelit kulobrokem do báchora. Následné nahánění a přemlouvání k ututlání nikam nevede, takže v závěru dojde opravdu do tuhýho. Celkově mě film v průběhu nijak extra nezaskočil ani nenatchnul, ale ten závěr opravdu vynesl ohodnocení jako kvalitu, kdy symbolika s lovem zvěře, speciálně pak přirovnání k pocitům a zoufalým činům tvora si jistého svými posledními okamžiky, je nechutně sugestivní. Dá se doporučit! 80% (08.06.2013)

Špinavý a syrový snímek odehrávající se v ponurých barvách pozdního podzimu. Mladá Helena se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Nejprve je znásilněna, pak smrtelně zraní jednoho z násilníků a následně je štvána lesy jako lovná zvěř. Zprvu má sice možnost využít nabídky všech zainteresovaných, aby se nějak společně dohodli, jenže jí v tom brání nedůvěra. Pomalu a nenápadně se mění uvažování pronásledovatelů, až dospějí k závěru, že Helenu bude nutné umlčet, jelikož ona s nimi komunikovat zkrátka nechce. Útěk hlubokým lesem, hustými křovinami i studenými vodami rybníku je patřičně mrazivý. Snímek sice neobsahuje explicitní násilné scény, ale to mu na drsnosti neubírá. Stačí postřelená ruka a děsivý výraz v očích. Jednou z nejsilnějších scén je moment, kdy Helena stojí uprostřed rybníka. V našich kinech měl film premiéru ke konci druhé poloviny 70. let. (04.09.2019)

Kultovní fláky Straw Dogs a především Deliverance zanechaly v tomhle francouzském thrilleru nesmazatelnou stopu. Jak prostředím venkova a podzimních lesů, tak celkovým námětem i samotným zpracováním: znásilněná oběť napospas skupině lovců se snaží zachránit a utéct do bezpečí. O nic víc tu nejde. Syrovost, špína a beznaděj z něho přímo cákají, což je taky jedině plus. Jenže ten film se za celou dobu nikam nepohne. Spíše než o ubohou dívku se tu jedná hlavně o ty myslivecký zmrdy, z nichž každý jinak přemýšlí, koná, a navíc něco skrývá. Je to vlastně takový umírněný hixploiter, ve kterém nejde o mrtvoly, jako spíš o emoce. A ty jsou v úplném závěru pošlapány vskutku nemilosrdně. (06.11.2011)

,,JEDNO MI NIE JE JASNÉ.“ ,,TO SA OBČAS STÁVA.“ __ Pomerne ošúchano nazvanú ,,Ako štvanú zver“ oceňujem vo viacerých jej zložkách. Prekvapilo ma množstvo dvojzmyslov v dialógoch mužských predstaviteľov a možno povedať, že vzhľadom na dobu vzniku išlo o pomerne odvážny ťah. V súčasnosti by som nič také neriešil, ale v dobe svojho vzniku to mohlo u divákov vzbudiť značnú pozornosť, rovnako ako celkový námet. Myslím si, že nielen vo francúzskych, ale takisto v európskych končinách je film ojedinelým úkazom nakrútenom v čase, kedy podobné diela ešte filmári nenakrúcali a vznikali v skromnej miere iba v americkej produkcii. Zaujalo ma vystihnutie atmosféry sychravého jesenného obdobia a výber jednotlivých lokácií. Niektoré dejové momenty sú samozrejme čitateľné už vopred a gradujúci predvídateľný záver je mimoriadne pôsobivý, k čomu bezpochyby prispel herecký výkon hlavnej predstaviteľky Mimsy Farmerovej. Na jej snahu nepoddať sa svojim prenasledovateľom dlho nezabudnem. (224. hodnotenie, 41. komentár k filmu) (30.04.2017)

Strašáci, Vysvobození... a Jako štvaná zvěř. Další z řádky sedmdesátkových thrillerů, který mě ovanul až děsivě silným, vyčerpávajícím prožitkem. Přitom úplně stačily dvě vyloženě drsné scény, které ani nejsou bůhvíjak naturalistické, ale samotná perfektní atmosféra s rozehraným napětím a vzrůstajícím psychologickým dusnem tady mistrovsky vynahrazuje jakoukoliv brutalitu. Podzim, les, větve, rybník, trstiny a parta ozbrojených mužů s pušky a psy... Zapojení celého kolektivu do pokusu o vyváznutí ze spáchaného činu spouští v kruhu spřízněné sešlosti proměnu jedinců na stádnou zvěř, nerozvážně honící svou oběť. Z lidí budících na začátku dojem sympatických kumpánů klíčí nestoudné zrůdy, schopné v závěru i zničení jednoho nevinného lidského života s cílem oklamat a zadupat vlastní špatné svědomí a zbavit se již tak rozrůstlé viny. Nutno uznat, že ztvárněné a natočené to bylo nesmírně sugestivně, Mariellovi jsem toho chlápka s drtivou proměnou na extrémního hnusáka neměl problém uvěřit a jako obvykle mě herecky (navzdory onomu nepříjemnému pocitu) fascinoval. Ufff, až mi bylo poslední třetinu téměř nevolno, tak mrazivý existencialismus v čisté formě všichni protagnonisti spolu s tvůrci vystihli, tenhle film teď jen tak nevytěsním z paměti. Serge Leroyovi určitě nezazlívám, co nám zde rozehrál, jenom někdy nedokážu pochopit, kde se v tak prostém, obyčejném člověku může náhle zrodit a objevit tolik bezmezného zla. Podnětů k přemýšlení a také skrytých náznaků pro doskládání psychologie (např. i drsná legrace při jízdě s auty či brutalita na uloveném divočákovi) však film ukrývá vícero. [90%] (26.10.2022)